31. října: Den, kdy Michelangelo dokončil výzdobu Sixtinské kaple

Je 31. října 1541 a italský renesanční umělec Michelangelo Buonarrotiho po dlouhých šesti letech dokončuje své vrcholné dílo. Jde o monumentální Poslední soud v Sixtinské kapli. Dělá tím poslední tečku za výzdobou ve vatikánské svatyni.

S vyhotovením malby na oltářní stěnu sixtinské kaple oslovuje Michelangela Papež Klement VII. A to čtvrt století poté, co dokončil stropní fresky. Umělec nějakou dobu váhá, neví jak se s novým úkolem popasovat. Navíc - předchozí práce na stropní malbě pro něj byla psychicky i fyzicky velmi náročná. Michelangelo tvořil vleže na lešení, barvy mu kapaly do očí, čímž si vysloužil zdravotní problémy. Na rychlé dokončení Posledního soudu ale tlačil nový papež Pavel III. Michelangelo se tak noří do práce. Inspirací mu je historická událost Sacco di Roma z roku 1527. V překladu jde doslova o vyplenění Říma. Tou dobou šlo o předzvěst Božího soudu.

Na Posledním soudu Michelangelo pracoval mezi lety 1536 až 1541. Malba zobrazuje události předpovídané v prorockých knihách Bible. V centru obrazu je samozřejmě Ježíš Kristus obklopen dalšími světci. Najdeme tam ale i Charona a jeho loď prokletých duší, hříšníky i zachráněné nebo anděly. Celkem bychom napočítali více než 300 vyobrazených postav. Michelangelo namaloval na jedno z předních míst také sebe samotného. Po levé noze Krista je mezi postavami vykresleno zatracení mučedníka Bartoloměje. Ten v levé ruce drží staženou lidskou kůži, která nese umělcovu tvář.

Na Michalengelův Poslední soud se ale po jeho dokončení snáší kritika, a to zejména z řad církevních představitelů. Těm se nelíbí celkový styl malby. V Kristovi vidí více sportovce než syna božího. Marie je podle nich příliš obnažená. Andělé zase nemají křídla a nejsou nijak odlišeni od svatých nebo od hříšníků. Některé osoby dokonce volají po zničení fresky. Přinejmenším si přejí přemalování pro ně nevhodných maleb.

Je třeba poznamenat, že freska skutečně je upravená. K uspokojení hlasité kritiky a částečnému přemalování obrazu došlo z velké části až po Michelangelově smrti.  Úpravy zahrnují zejména přimalování drapérií, které by zakryly nahotu postav. Na starosti ji měl malíř Daniele da Volterra. Ten byl naštěstí nadšeným obdivovatelem Michelangela a snažil se udržet změny na minimu. Do kaple se musel i několikrát vrátit, protože církev s nimi stále nebyla spokojená. Malíř dokonce dostal přezdívku" Il Braghettone ", což znamená" výrobce kalhot ".

Michelangelova výzdoba kaple je každopádně dnes považována za jedno z nejdůležitějších děl evropského malířství všech dob. Jeho styl představoval inovaci v umění té doby, který ovlivnil velkou řádku umělců.