3. srpna: Den, kdy Kryštof Kolumbus vyplul ze Španělska na svoji první výpravu

První zámořské výpravě ale předcházela složitá jednání mezi Kryštofem Kolumbem a španělským králem Ferdinandem Argonským a jeho manželkou Isabelou Kastilskou. Tehdy více než čtyřicetiletý Kolumbus byl dokonce v jejich službách. A popravdě, nebyl to zrovna troškař. Ostatně doba mu nahrávala. Služby námořních kapitánů byly na mnoha evropských dvorech právem vyhledávány. Přelom 15. a 16. století byl totiž obdobím převratných hospodářských změn, vědeckých objevů, zvratů v umění i ve společnosti. A nejedna evropská velmoc toužila po bájném zlatu a bohatství vzdálených zemí za mořem. Začal tak závod o kolonie. Ale zpátky ke Kolumbovým požadavkům na odměnu. Žádal jmenování admirálem a místodržitelem všech objevených zemí, dále povýšení do šlechtického stavu a zároveň zajištění vysoké odměny a privilegium na další objevné plavby. Podle královského dvora byly jeho požadavky přemrštěné, přesto na ně 17. dubna 1492 přistoupil díky přimluvení se Kolumbovými přáteli. 3. srpna tak vyplul na první ze svých celkem čtyři zámořských výprav.

Nejprve se Kolumbus vydal na Kanárské ostrovy. První problém nastal tři dny po vyplutí, kdy prasklo kormidlo Pinty. Během sedmi dní byla Pinta opravena a 1. září vyplula na ostrov La Gomera, kde se přidala k ostatním lodím. 6. září se pak všechny lodě vydaly na západ.

10. října si posádka stěžovala na délku cesty, Kolumbus je povzbudil a slíbil jim část zisku z obchodní cesty. 11. října byla na hladině nalezena větévka šípkové růže, rákos a kousky opracovaného dřeva.

V deset hodin večer Kolumbus sám uviděl světlo na pevnině, které se třepotalo. Ukázal ho Pedrovi Gutiérrezovi, který ho utvrdil, že jde skutečně o světlo. Ve dvě hodiny po půlnoci, dne 12. října ohlásil Rodrigo z Triany, který plul na Pintě, že vidí zemi. Stal se tak prvním člověkem z flotily, který uviděl Nový svět. Kolumbus ale toto prvenství a odměnu 10 tisíc maravedí stálé penze přiřkl sobě, neboť se domníval, že on byl tím prvním.

Ten den dopoledne se flotila vylodila na Bahamách, konkrétně na ostrově Guanahaní, který Kolumbus pojmenoval San Salvador. Ostrov zabral pro svého krále a královnu. Když se ale od domorodců nedozvěděl, kde je zlato, vyplul 14. října na jiný ostrov. 28. října připlul na Kubu. 6. listopadu pak Kolumbus přistál na ostrově Haiti, který pojmenoval Hispaniola. V noci z 24. na 25. prosince ztroskotala největší z Kolumbových lodí - Santa Maria. Údajně se plavila podél Haiti, přičemž u kormidla zbyl pouze plavčík. Ostatní členové posádky odpočívali po bouřlivých vánočních oslavách. Loď tak 25. prosince najela na mělčinu u pobřeží dnešního města Limonade a dalšího dne se potopila. Posádka se zachránila, větší část posádky pak založila kolonii La Navidad – v překladu Vánoce. V podstatě šlo o budovu, do které se uchýlili přeživší námořníci z potopené lodi. Mimochodem v roce 2014 se týmu Barryho Clifforda, známého odborníka na podmořskou archeologii, podařilo u severního pobřeží Haiti objevit vrak Santa Marii.

Ale zpátky k první Kolumbově výpravě. 12. ledna 1493 flotila, teď už pouze o dvou lodích, naposledy přistála na Hispaniole. Při této zastávce se poprvé setkala s nepřátelským chováním domorodců. Kolumbus potom vyplul zpět do Španělska. Vezl s sebou 10 Indiánů, bavlnu a aloe, na důkaz bohatství objevených krajů.

18. února doplul na ostrov Santa Maria v Azorském souostroví. 5. března pak Kolumbus zakotvil několik kilometrů západně od Lisabonu a 15. března přistál ve španělském Palosu. Na své první, ani na žádné ze svých pozdějších výprav, Kolumbus nenarazil na slibované zásoby zlata. Spíš než bohatství ovšem z Nového světa přivezl syfilis a další neduhy. Posádka Kolumbových lodí s sebou do Evropy vzala také americké plodiny, které posléze trvale zakořenily v evropské gastronomii. Mořeplavec Rudolf Krautschneider je přesvědčen o tom, že největším Kolumbových úspěchem není to, že objevil Nový svět, ale skutečnost, že překonal bariéru oceánu a dokázal se vrátit zpět do Evropy.