29. října: Den, kdy utekl Jiří Kajínek z Mírova

Je neděle podvečer 29. října 2000. Sirény ve věznici Mírov kvílejí. Doživotně odsouzený vrah Jiří Kajínek je na útěku. Kajínek je odsouzen za vraždu podnikatele Štefana Jandy a bodyguarda Juliana Pokoše, ke které došlo 30. května 1993. Přeživším svědkem je Vojtěch Pokoš, který za střelce a vraha označuje právě Jiřího Kajínka. Ten tvrdí, že je nevinný. Nedokáže ale předložit potřebné aliby. Kde v inkriminovaný čas byl si prý nevybavuje. 23. května 1998 se tak dozvídá konečný verdikt. Soud v Plzni jej odsuzuje k doživotnímu trestu vězení.  Kajínkova cela v Mírově je umístěna 17 metrů nad hradbami. Všichni se domnívají, že z místa není úniku. I proto Kajínek končí tady. V minulosti se mu totiž podařilo z jiných vězení už několikrát utéct.  V den útěku, tedy v neděli 29. října 2000, bachaři pouštějí do Kajínkovi cely spoluvězně Martina Vlasáka. Údajně si spolu chtějí zahrát jen šachy. Hru ale jen předstírají. Ve chvíli, kdy odchází dozorce, začnou společně pilovat okenní mříž. Její průměr odpovídá přibližně třem centimetrům. Mříž řezají pomocí pilky vytvořené z hřebenu a krátkého pilového listu na kov.  Vlasák se tak stává Kajínkovým komplicem při útěku. V plánu na útěk původně figurovali dva komplicové. Jeden ale nakonec nabídku k útěku odmítá. Když oba muži společně vylamují mříž, hází z okna lano. To si Kajínek vyrábí z pevného provázku, který vězni používají při výrobě žaluzií. Od vězňů si pak další potřebný materiál odkoupil. Jako kotvu vězni použijí vzpěru postele. Lano je bohužel krátké. Vězni si jej tak přitahují zpět a začínají namotávat další kus.

Oproti původnímu plánu tak nabírají dvacetiminutové zpoždění. Vlasák se na poslední chvíli plánu na útěk vzdává. Kajínek se tak sám spouští na ochoz hradeb a slaňuje dolů. Daří se mu zdánlivě nemožné. Utíká z Mírova.  Strážný na věži všímá vyhozeného lana z okna v 18:20. Spouští poplach. V okolí věznice se v rojnicích pohybují desítky policistů s psovody. Tou dobou je už Jiří Kajínek v Praze. Na svobodě vydrží ale jen krátce. Po 40ti dnech se elitní komando Útvaru rychlého nasazení připravuje na rychlou akci v pražském sídlišti Velká Ohrada. Uprchlý vězeň se zdržuje v bytě Marie Černé. Jde o ženu jednoho z orlických vrahů Ludvíka Černého. Po úspěšném zásahu policistů Kajínek putuje zpátky za mříže.  Jeden z nejznámějších českých vězňů poté nedobrovolně vystřídá několik věznic. Včetně Valdické, karvinské nebo rýnovické. Nikde nebyl z bezpečnostních důvodů delší dobu, aby si nemohl zvyknout a případně naplánovat útěk.  Na svobodu se pak Kajínek dostává 23. května 2017. A to na základě prezidentské milosti, kterou mu uděluje Miloš Zeman.