29. prosince: Den, kdy měl pohřeb Karel Čapek

Narodil se 9. ledna v roce 1890 v Malých Svatoňovicích, kde pracoval jeho otec jako lékař. V Úpici budoucí spisovatel zažíval první žákovské úspěchy, po kterých přišlo studium gymnázia v Hradci Králové. Vzhledem k tomu, že se negativně vyjadřoval proti Rakousko-Uherské monarchii, musel po čase přestoupit na gymnázium v Brně. Pak začala Čapkova studentská léta na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zvolil si obory estetika a filozofie. Své znalosti si mohl ověřit přímo v praxi, když absolvoval studijní pobyt v Paříži a Berlíně. Nakonec se mu podařilo získat doktorát z filozofie. Vzhledem k tomu, že trpěl Bechtěrevovou nemocí, nebyl odveden do rakouské armády a nemusel bojovat v I. světové válce.

Po svých studiích začal pracovat jako vychovatel ve šlechtické rodině, netrvalo to však dlouho a přešel k novinařině. Byl redaktorem v několika denících a časopisech, v Národních listech, v týdeníku Nebojsa a v Lidových novinách. Současně byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. Aktivně se zajímal o politiku, od roku 1925 se pravidelně setkával s osobnostmi politického a kulturního života, patřil mezi ně i prezident T.G. Masaryk nebo ministr zahraničí Edvard Beneš. Co se týče jeho milostného života, osudovou ženou se mu stala 26. srpna 1935 dlouholetá přítelkyně Olga Scheinpflugová, kterou si v tento den dovedl k oltáři.

Dílo Karla Čapka je hodně rozsáhlé, odrážely se v něm společenské a politické změny tehdejší doby, které se týkaly i nástupu fašismus v Německu a Itálii. Samotný spisovatel věřil v pragmatismus, obdivoval expresionismus a obával se vědeckotechnické revoluce. Je pro něj typické používání rozvinutých vět, několikanásobných větných členů a neobvyklých slov.

Trvalo by dlouho, než bychom vyjmenovali všechny jeho romány, knihy povídek nebo divadelní hry. Psal i cestopisy a knihy pro děti, kdo by neznal Devatero pohádek anebo Dášenku čili život štěněte. Je autorem i politických děl, jde o Hovory s T. G. Masarykem. Byl také vášnivým fotografem. Bohužel jeho práci ukončila nemoc. V létě 1938 se nastydl ve Staré Huti, kam jezdil o prázdninách. K lehké chřipce se přidružil zánět ledvin a také zápal plic. Zemřel 25. prosince 1938. Poslední místo odpočinku našel na Vyšehradském hřbitově v Praze.