28. prosince: Den historicky prvního promítání filmu

Na bílém plátně se začíná objevovat obraz. Z dálky se rychle blíží lokomotiva. Diváci v sále vytřeští oči. Naprosto zděšení se snaží vyvarovat střetu a uskakují, aby si zachránili život…. Teď jsem nepopisovala komickou scénu, ale vůbec první promítání filmu v historii.  Píše se 28. prosince 1895 a bratři August a Louis Lumiérové se nesmazatelně zapisují do historie kinematografie. Uchvácené osazenstvo sleduje v Grand Café na pařížském bulváru Kapucínů deset filmů. Nenechte se mýlit. Nejsou to žádné bijáky, které by figurovaly v seznamu nejlepších snímků. Tou dobou jde ale bezpochyby o revoluci, která nemá obdoby. Lidé jsou fascinováni a zprávy o tomto zázraku šíří dál do okolí.  Bratři Lumiérové mají vztah k zařízením zachycujícím obraz odmalička. Jejich otec Antoine Lumiér je totiž majitel fabriky vyrábějící fotografickou techniku. Osud bratrů je tak jasný. Zaměstnání v rodinné firmě je nevyhnutelné. To ani jednomu z bratrů ale nevadí. Louis ve firmě využívá svůj talent pro techniku a v pouhých šestnácti letech vyvíjí novou fotografickou desku. August na druhé straně zdokonaluje své manažerské dovednosti.  Lumiérové jsou ale více fascinování zachycováním pohybu. Je jim i jasné, že lidský mozek zaznamená pohyb ve chvíli, když za jednu sekundu přehrají minimálně deset po sobě jdoucích obrázků.

Po smrti svého otce tak svoji pozornost upínají právě na film. Ve Francii mají konkurenci v podobě Léona Boulyho. Ten si také nechá už v únoru roku 1892 patentovat takzvaný kinematograf. Pomocí něj je schopný zaznamenat pohyb, vyvolávat film a v neposlední řadě jej i promítat. Úplně stejné funkce pak zvládal i kinematograf bratří Lumierů. Ti ovšem na rozdíl od svého předchůdce měli dost peněz, takže nakonec získali i práva na slovo kinematograf. Před samotným vystoupením jsou Francouzi otrávení. Za vystoupení tak s těžkou rukou dávají jeden Frank. Nevědí ale víc než jen, že je čeká jakési představení, jehož jedno dějství trvá nejdéle 49 sekund. První z deseti natočených snímků pod názvem Dělníci odcházející z Lumierovy továrny se považuje za vůbec první skutečný film. Jde o zachycení skutečných pracovníků z fabriky Lumiérů v Lyonu. Další filmy znázorňují Vyskočení na koně, Rybolov zlaté rybky, vylodění kongresu fotografů v Lyonu, Kováře, Pokropeného kropiče, Krmení dítěte, Salto na dece, Koupání v moři nebo proslulý Příjezd vlaku.  Zajímavostí je, že bratři Lumiérové vnímají kinematografii jako technický vynález. Domnívali se, že se už nemá kam dál vyvíjet. Nemysleli si, že jejich vynález do budoucna přinese nějaká obchodní využití.

Využití k zábavě tak převzali jiní. Například George Mélies, který se prvního promítání Lumiérů zúčastnil. Ten přišel na nové cesty, které kinematografii dodávají nový směr. Lumiérové se totiž zaměřovali pouze na zachycení reálných událostí. Mélies ale čerpá ze své divadelní a kouzelnické praxe. Přináší efekty, filmové triky a diváci se dočkávají i hraného děje. A to už v roce 1902, kdy vyrobí 13 minutový snímek Cesta na Měsíc.