27. listopadu: Den, kdy sepisuje Alfred Nobel svou závěť

27. listopadu 1895 rozhoduje Alfred Nobel o důležitém milníku svého života. O své závěti. Její obsah ovlivnil a stále ovlivňuje členy vědecké obce . Na jejím základě totiž vkládá majetek do speciálního fondu. A z něj se každoročně uděluje cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě. Fond obdařil částkou 32 milionů švédských korun a správcem určil Švédskou akademii věd. Vzniká tak ocenění, na které si přeje dosáhnout většina státníků, vědců nebo umělců.

Proti Nobelově poslední vůli se ale staví jeho příbuzní. Ti z jeho jmění dostávají pouze směšný díl. A z toho důvodu mají v úmyslu závěť zpochybnit.

Nejprve se pojďme zastavit u toho, co přineslo Nobelovi pohádkové jmění? Samozřejmě jde o dynamit, který vynalezl v roce 1866. Slavnou výbušninu přitom Nobel nezamýšlel pro zbrojní účely. Ve své původní myšlence chtěl naopak eliminovat riziko vyplývající z nebezpečné výbušnosti nitroglycerinu. Jeho úsilí proudí z bolesti po úmrtí jeho bratra, který přišel o život důsledkem exploze v rodinné továrně ve švédském městě Heleborgu.

Zajistit bezpečné používání nitroglycerinu se tak pro něj stává posláním. Vytvořil směs, která se skládá ze tří dílů nitroglycerinu, jednoho dílu křemeliny a malého množství jedlé sody. V tomto složení se oproti klasickému tekutému nitroglycerinu vyznačuje mnohonásobně vyšší stabilitou oproti tlaku nebo nárazu. Dynamit je na světě a Nobel si ho nechává patentovat v roce 1867. Vynález sice shledává ústřední využití ve stavebnictví a dolech, velmi záhy se ale stává žádaným artiklem zbrojního průmyslu. Byl montován do granátů, min, torpéd a dalších smrtících zbraní a projektilů.

To se přitom nestřetává s Nobelovou životní filozofií. Švédský chemik se ale díky tomu stává úspěšným podnikatelem a peníze se jen hrnou.

A jak že je to francouzské přísloví? Cherchez la femme? Za vším hledej ženu. V roce 1876 čeká Nobela osudové setkání. Potkává tehdy Berthu Kinskou, příslušnici starého českého šlechtického rodu. I když v sobě oba nachází zalíbení, Bertha Kinská nakonec dává přednost jinému muži. S Nobelem ale udržuje přátelství celý svůj život. Bertha byla velkou pacifistkou, která se nezdráhala pomáhat ve vojenských lazaretech. Psala také protiválečné knihy.

Přichází léto roku 1892. Jde pravděpodobně o klíčové období, kdy si Nobel uvědomil potřebu nadačního fondu. Tehdy se věhlasný vědec naposledy setkává s Berthou osobně, která mu povídá o jejím protiválečném tažení a vysněném míru. Nobel tak dostává zajímavý impuls. A ještě toho roku po Vánocích posílá Nobel Bertě dopis s myšlenkou jeho záměru.

Sepsání závěti je už nevyhnutelné. 27. listopadu 1895, umírá více než rok na to - 10. prosince 1896 a k otevření závěti dochází v lednu následujícího roku. vyřízení pozůstalosti se však protáhlo až do roku 1900. U sepisování poslední vůle totiž chyběl advokát a dokument má tak formální nedostatky. I díky tomu se proti pravosti závěti postavili Nobelovy dědicové.

Na tom, že byla Nobelova poslední vůle vykonána má nejzřetelnější podíl vynálezcův synovec Emanuel a jeden ze dvou vykonavatelů závěti, mladý Nobelův asistent Ragnar Sohlman.

Vznik Nobelovy nadace a nastavení jejích předpisů směrem k institucím opravňujícím udělovat ceny - stvrzuje švédský král 29. června 1900. Podobné formality ze strany Norska se datují k 10. dubnu 1905. Stejného roku dochází sice ke zrušení politické unie mezi Švédskem a Norskem. Nesmrtelnost jí ale zaručuje Nobelova nadace, která představuje pomyslný most mezi oběma suverénními státy.