26. prosinec u nás a ve světě

Na svatého Štěpána také většinou končila čeledínům a děvečkám služba. Ti buď smlouvu s pánem prodloužili, nebo odešli pracovat jinam. Za dobře odvedenou celoroční práci byli zpravidla obdarováváni, a to nejčastěji koláčem pečeným speciálně pro tuto příležitost. Koláč se zdobil ořechy, rozmarýnem a barevnými pentlemi. Také se říká, že „na Štěpána není pána“. Na svatého Štěpána mohla chasa měnit službu. Mohli, dnes bychom řekli, bez udání důvodu, odcházet k jinému hospodáři. Chasa ale neodcházela s prázdnou. Dostávala nějakou výslužku, často vánočku, drobný peníz nebo nějaké oblečení.

Den svatého Štěpána byl v našem prostředí také spojen především se svatoštěpánskou koledou. Původně koledování úzce souviselo se starými pohanskými zvyklostmi. Věřilo se, že právě pomocí koledy je možné změnit svůj osud. Vykoledované předměty pak symbolizovaly budoucnost. S vlivem křesťanství tato symbolika postupně z koledování vymizela a na koledu začaly chodit hlavně děti. Až do 19. století bychom koledu v našich zemích mohli nazvat jakousi významnou společenskou událostí spojenou s návštěvami příbuzných. Koledníci pak byli nejčastěji obdarováváni něčím dobrým k snědku nebo drobným finančním obnosem.

Svatý Štěpán byl prvním křesťanským mučedníkem, který hlásal, že Ježíš Kristus byl syn Boha, čímž si znepřátelil tehdejší židovské autority. Kvůli svým názorům byl nakonec Štěpán v roce 37 ukamenován před hradbami Jeruzaléma. Kdy přesně však Štěpán zemřel, na to se názory odborníků různí. Podle některých zdrojů zemřel právě 26. prosince, kdy se slaví jeho svátek. Existují však také názory, že k jeho umučení došlo již v srpnu a v prosinci byly objeveny jeho ostatky.

Štěpán je podle některých zdrojů patronem jáhnů, koní a kočích, pacholků u koní, zedníků, krejčích, kameníků, tkalců, tesařů a bednářů. Je i pomocník proti bolestem hlavy, proti píchání v boku nebo proti posedlosti. Je také přímluvcem za dobrou smrt.

Kult svatého Štěpána se později velmi rychle šířil po celé Evropě. Štěpán se stal světcem, kterého měli v oblibě němečtí králové i císaři. Uherští panovníci ho začali považovat za národního světce a patrona. Ne náhodou nese Svatoštěpánská koruna Uherského království své pojmenování. Obliba tohoto světce se pak šířila i díky námořníkům, kteří ho považují za svého patrona. Vzhledem k tomu, že je svatý Štěpán považován za patrona koní, tak ještě dnes kněží požehnávají dne 26. prosince koním například v Bavorsku.

Tento zvyk se objevuje i v jiných zemích a je spojen také s oslavami či trhy. Ve Vestfálsku a Württembersku dříve dne 26. prosince dostával každý žebrák a chudák chléb. A dodnes je v těchto oblastech pečen svatoštěpánský chléb.

Ve Francii bylo zase žehnáno vinné révě. Aby byla dobrá úroda, byly vinice zalévány také vínem nebo posypány svěcenou solí. Tradičně přicházeli 26. prosince vinaři do kostela s kalichem červeného vína, do kterého vložili kámen – ne náhodou! Kámen symbolizoval ukamenování světce, červené víno pak jeho krev. Víno kněz požehnal, vinař měl poté kalich vypít do dna a kámen položit do hlíny na vinici, aby si tak zajistil bohatou úrodu na příští rok.