26. ledna: Den, kdy byla na Ojmjakonu naměřena historicky nejnižší teplota

Vesnice Ojmjakon byla vybudována za dob Stalinovy hrůzovlády, aby spojovala v okolí síť gulagů, tedy táborů nucených prací pro většinou politické vězně. Na stavbě hlavní silnice, která vede k vesnici, pracovali většinou právě političtí vězni z gulagů. Podmínky tu byly tak kruté, že při stavbě každého metru silnice údajně zemřel jeden člověk. A to má silnice 1200 kilometrů! Začalo se jí proto přezdívat Cesta Kostí, a název není pouhou metaforou. Pokud totiž některý z vězňů zemřel, pohřbili jeho tělo přímo pod cestou. Jde tak o 1200 kilometrů dlouhý masový hrob, po kterém jezdí auta do nejchladnějšího obydleného místa na zemi.

Ojmjakon se nachází na Dálném východě v ruské republice Sakha, tedy Jakutsku. Leží více než 9 tisíc km od hlavního města Moskvy a 460 km od Ochotského moře. Ojmjakon je známý především jako nejchladnější obydlené místo na světě. Vesnice má přes 500 trvale žijících obyvatel, protéká tudy řeka Indigirka. Průměrná lednová teplota je v Ojmjakonu mínus 50 stupňů Celsia. Mrznout tady přitom začíná už v září a zima končí často až v polovině května. Ojmjakon je proto nejchladnějším obydleným bodem na severní polokouli.

Zima se v oblasti drží díky horám, kterými je údolí obklopeno. Svou roli sehrává také fakt, že je vesnice příliš vzdálená od oceánu, který by reguloval extrémní podmínky díky teplým proudům.

V údolí je navíc po většinu zimy tak zvaný Siberian High, tedy oblast vysokého tlaku atmosféry. Kvůli tomu do Ojmjakonu téměř nepronikají žádné bouřky, které by alespoň trochu "promíchaly" atmosféru, a proto se teploty mohou propadat do extrémních čísel.

Tuhých mrazů ale v posledních letech ubývá. Vesnice, která se označuje za nejchladnější trvale obydlené místo na světě, už pociťuje klimatické změny. Kruté mrazy už nepřichází tak často. Podle výzkumného hydrometeorologického institutu v Rusku se tu od 30. let minulého století zvyšují teploty každých deset let o jeden stupeň. V Jakutsku, který je hlavním městem regionu, v němž Ojmjakon leží, se jedná dokonce téměř o dva stupně. Lidé v regionu si zvykají na více požárů i sněhu. Smiřují se také s tím, že se počasí stává méně předvídatelným i že se zdejší Novosibiřské ostrovy více a více zaplavují. Zatím mají ale klimatické změny v této oblasti zřejmě největší dopady na složení fauny. Globální oteplování nutí živočichy přizpůsobovat se změněným životním podmínkám a stěhovat se jinam. Do vesnice Ojmjakon tak například dřív přilétají vrány. Objevují se také nové druhy ptáků, kteří sem zavítali z jihu a lidé je předtím neznali. Dál na sever se přesouvají medvěd hnědý, rosomák sibiřský nebo sobol asijský. Nejistá je i budoucnost sobů, kteří některým obyvatelům Ojmjakonu stále slouží jako způsob obživy. Zatímco v roce 1990 se na území mezi řekami Jana a Indigirka, které protékají Jakutskem, vyskytovalo až 140 tisíc sobů, v minulém roce jich tam zbylo už jen kolem dvou tisíc. Ojmjakon i celá Sibiř bojují také s táním permafrostu, které navíc ukázalo, že věčně zamrzlá půda v sobě ukrývá onemocnění způsobující bakterie jako například antrax.

A jaké to je žít v Ojmjakonu? Pro leckoho z nás by to byla nejspíš obrovská výzva, ale určitě zajímavá zkušenost. Obyvatelé tu jsou odkázáni sami na sebe. Vzhledem k tomu, že v oblasti nelze pěstovat rostliny, hraje v Ojmjakonu prim rybolov, myslivost a chov dobytka.

Děti přestávají chodit do školy, když teplota klesne pod -50 stupňů Celsia. Jen pro představu, když

v takové zimě vylijete hrnec horké vody z okna, na zem už dopadne jako sníh a led. Kvůli chladu mají lidé nastartovaná auta celý den, když chtějí někam jet. Obávají se totiž, že by je už nikdy nemuseli znovu nastartovat. Místní pak mají možnost nechávat auta také ve vytápěných garážích.

A náročné je třeba i větrání, protože když se okno otevře na pouhých 20 vteřin, teplota v místnosti rázem klesne o 8 stupňů! Ve vesnici neexistuje tekoucí voda - všechna potrubí by totiž okamžitě zamrzla. Vodu místní získávají rozmrazováním ledu a převařením. Většina toalet se nachází venku v podobě latrín. Kvůli velkému mrazu jsou zde problémy s budováním splachovacího systému. Nejoblíbenějším ojmjakonským jídlem je stroganina. Jde o tenké plátky mražené syrové ryby posypané solí a pepřem.