25. září: Den, kdy se narodil autor Ferdy Mravence Ondřej Sekora

Ondřej chodil na školu právě tady, na gymnázium pak v Brně a ve Vyškově. Už jako malý rád kreslil, lítal se sítí po louce a sbíral motýly, hledal brouky, věnoval se sportu a zároveň hodně četl. Když zazněly výstřely 1. světové války, musel narukovat do armády. Maturitní zkoušku proto složil až po válce. Pak šel studovat práva do Brna, která ovšem nedokončil. Brzy ho potkala i první láska. V roce 1923 se zamiloval do dívky, kterou si rovnou vzal za ženu, jmenovala se Markéta Kalabusová. Bylo to asi opravdu brzy, protože velmi záhy se rozvedl. Znovu se oženil až v roce 1930 s Ludmilou Roubíčkovou, s kterou měl syna Ondřeje. Ten se stejně jako otec, vydal na dráhu žurnalistiky a pracoval jako novinář a překladatel.

Jak se vlastně Ondřej Sekora dostal ke kreslení? Ještě když byl na gymnáziu, učil ho Vladimír Šindler, který mu poskytl vynikající průpravu pro budoucí výtvarnou tvorbu. Studoval také tzv. Všeobecnou školu pro kreslení a malbu u profesora Arnošta Hofbauera na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Když se ve 20. letech dostal do novin jako sportovní referent, stal se z něj i kreslíř v brněnských Lidových novinách. Právě tehdy vymyslel tak trochu autobiografickou postavičku Ferdy Mravence. Nutno podotknout, že úplně poprvé se vyskytla v Pestrém týdnu v roce 1927. Pár let na to, přibyla i další figurka, brouk Pytlík. Pak následovaly i knihy, třeba Ferda Mravenec nebo vydání s názvem Ferda v cizích službách či Ferdův slabikář. Jeho úspěch na nějakou dobu přerušil nástup nacismu, a protože jeho žena byla Židovka, dostal se do pracovního tábora. A ani tady neztrácel smysl pro humor, krušné chvíle si krátil psaním svého deníku.

Po válce ve své práci s nadšením pokračoval. Byl redaktorem časopisu Dikobraz, přispíval do deníku Práce. Stal se spoluzakladatelem Albatrosu a spolupracoval také s televizí a rozhlasem. Dokonce hrál i maňáskové divadlo v rámci svých besed s dětmi. Od roku 1952 byl ve svobodném povolání. Vstoupil také do KSČ, jejím členem byl až do konce života. Nezapomínal ani na sport, zasloužil se o rozvoj ragby v naší zemi. Tento sport nejenom rád hrál, ale i trénoval. V novinářské práci rozhodně nepolevoval, jeho tempo bylo doslova vražedné, a definitivně ho přerušila až nemoc, šlo o záchvat mrtvice. Ta ho upoutala na lůžko, v roce1967 pak na její následky zemřel.