25. února: Den, kdy v Československu začalo pravidelné televizní vysílání

V těžkosti 50. let 20. století, a tedy i v časech cenzury, přichází do Československa mediální revoluce. 25. února 1954 totiž spouští tehdejší Československá televize pravidelné vysílání. Zkušební vysílání probíhalo už od května 1953, kdy vysílala televize dva dny v týdnu, ve středu a v sobotu večer. Dovolit si televizní přijímač mohl ale jen málokdo. Vyšel na více než trojnásobek tehdejšího měsíčního platu.

Pokusy s televizním vysíláním probíhaly v Československu nicméně už ve 30. letech. Experimentoval s ním docent Karlovy univerzity Jaroslav Šafránek, který využíval mechanicko-optickou aparaturu. Jeho práci však přerušila německá okupace v roce 1939, kdy ztratil místo na univerzitě a jeho laboratoř ve Fyzikálním ústavu německé úřady zavřely.

Po válce technici navázali na výzkum Němců. V Dolní Smržovce u Tanvaldu totiž nacisté vybudovali vývojové centrum s pracovním názvem „Televid“. Po válce se tak českoslovenští, sovětští a němečtí odborníci dostali k nepoškozené technice. Ve vývoji se rozhodli pokračovat. Nikoliv ale na dlouho. Sovětský svaz totiž přerušil provoz vývojového centra, s projektem skončil a technickou vymoženost té doby si odvezl na své území.

Češi se výzkumu televizního zařízení nechtěli tak snadno vzdát. Projekt si tak pod svá křídla vzalo Ministerstvo národní obrany a v lednu 1946 opětovně otevřelo vývojové centrum v Tanvaldu. Státní výzkumná rada by už v květnu 1948 ráda nové televizní zařízení představila na Mezinárodní výstavě rozhlasu MEVRO.

Její apel se tanvaldským vývojářům skutečně podařilo naplnit. A tak 15. května 1948 na novém výstavišti Pražských vzorkových veletrhů představili své studio se dvěma kamerami, dvojitým synchronizátorem a režijní a zvukovou aparaturou. Nadšení návštěvníci tak mohli sledovat televizní pořady v novém studiu.

Televizní kamery byly přítomny i u příležitosti XI. Všesokolského sletu, který se konal v druhé polovině června 1948. Tuto událost zaznamenávají tři televizní kamery.

Tím skutečně důležitým milníkem československého vysílání bylo ale datum 1. května 1953. V tento den spustilo televizní studio ve Vladislavově ulici v Praze zkušební vysílání. Televizní signál si ale naladí jen lidé z Prahy a jejího okolí, protože pouze zde bylo televizní vysílání z vysílače Cukrák zachytitelné. Televizní přijímač stál tehdy 4000 Kčs, montáž antény a zapojení přijímače vyšlo na dalších 500. Nákup technické vymoženosti tak vyšel na více než trojnásobek měsíční mzdy.

Až 25. února 1954 tak přestalo být televizní vysílání zkušebním a stalo se pravidelným. Televize byla zpočátku součástí Československého rozhlasu. V programu dominovala hraná tvorba, především divadelní představení inscenovaná ve studiu. Dále se vysílaly dokumenty, celovečerní filmy a pořady pro děti. Objevily se už i zárodky zábavných pořadů a publicistiky. Například v únoru 1955 si Československo mohlo vychutnat vůbec první přímý přenos hokejového utkání národní reprezentace proti švédskému týmu IF Leksand.

Postupem času se počet vysílacích dnů postupně rozšiřoval. V říjnu 1956 začala televize vysílat zpravodajství pod názvem Televizní aktuality a zajímavosti. Na druhý televizní program si diváci pak museli počkat až do roku 1970. A byla to také“dvojka“, kde se o tři roky později poprvé objevilo vysílání v barvě.