25. prosinec u nás a ve světě

V kalendáři bývá 25. prosinec označován jako první svátek vánoční, což je název oficiálně zavedený v roce 1951. Podle křesťanských tradic si připomínáme den narození Ježíše Krista. Podle Bible se tak stalo v Betlémě, ležícím nedaleko Jeruzaléma. Sem putovala i Marie se svým snoubencem Josefem, aby se nechali zapsat při sčítání lidu. Marie tu Ježíše porodila, zavinula a položila ho do jeslí. Pod střechou už pro ně nebylo místo. Tuto událost dříve připomínali přestrojení pastýři. Chodili od chalupy k chalupě se svým betlémem a vyprávěli o narození Ježíška.

25. prosinec je dnes dnem, který se nese v duchu rodinných návštěv a hodování. Rozvážejí se dárky, které Ježíšek nechal pod stromečkem pro příbuzné a známé. Návštěvy na rozdíl ode dneška byly

v tento den ve skutečnosti zapovězené. A pokud už tedy někdo přišel, měl přinést koledu a popřát šťastných a veselých svátků narození Pána Krista.

Dobré jídlo k Božímu hodu patřilo odedávna. Je sice pravda, že řada domácností dojídá to, co se na Štědrý večer ještě nesnědlo, tradice jsou však spojeny s jinými pokrmy – nejčastěji tedy husa nebo kachna se zelím a knedlíkem. Výjimkou ale není kuřecí nebo krůtí maso a perlička. V Čechách, na Moravě, i ve Slezsku se servírovala i tradiční svíčková s houskovým knedlíkem, vepřová pečeně nebo také vánoční šunka.

Tradičním zvykem je rodinná procházka do některého z kostelů, ve kterých jsou od Štědrého dne vystaveny jesličky a slouží se zde božíhodová vánoční mše, které se také říkalo Hrubá. Hrály se také různé vánoční hry, které měly většinou podobu pásma scén spojených s narozením Ježíše a koled. Dodnes papež v tento den z balkonu baziliky svatého Petra ve Vatikánu pronáší tradiční vánoční poselství Urbi et Orbi, jímž požehnává všem věřícím z celého světa.

Betlémy ale nejsou k vidění jen v kostelech. Města a vesnice jimi zdobí náměstí, která se tak stávají místem setkávání lidí. Ještě se ale na chvíli zastavme u hrubé mše ve vinařských krajích. Tam se totiž věřilo, že pokud farářovu tvář ozářily během mše sluneční paprsky, bude příští rok hojná úroda. Také se věřilo, že vejce snesená v tento den mají kouzelnou moc. A kouzelnou moc měl mít i chléb upečený během tohoto svátečního dne.

25. prosinec je oficiálním svátkem a patří ke dnům pracovního klidu. Na tom se ostatně shodují i lidové tradice. Pokud v tento den v ohništi vyhasl oheň, nikdo si ho netroufl znovu rozdělat. Světnice ani zápraží se nemetly, nesměly se dokonce ani stlát postele, nesmělo se sklízet ze stolu a v domě nesmělo viset žádné prádlo, protože by to mohlo znamenat neštěstí do domu. V tento den bylo naopak vhodné se celý den válet v pyžamu. Lidé mají po náročných přípravách na Vánoce konečně čas odpočívat a užívat si sváteční atmosféry, čemuž za mě nelze nic vytknout.

Náš první svátek vánoční je v západní Evropě a Severní Americe považován za hlavní den Vánoc. Děti si rozbalují vánoční dárky, které jim nadělil Santa Claus. Hned po rozbalování dárků začnou Američané společně prostírat a připravovat tradiční oběd, ke kterému se podává nadívaná krůta s bramborovou kaší a dalšími pochutinami.

Krocan s ořechovou nádivkou se zase podává v Anglii, kde slavnostní jídlo musí být zakončeno speciálním ovocným pudingem. Ten se připravuje již během adventu a musí ho postupně míchat celá rodina. Každý při jeho míchání smí vyslovit své přání. Při večeři se do pudingu ukrývají mince, prstýnky nebo náprstky pro štěstí.

Zajímavý zvyk v tento den mají Finové, kteří si teprve na Boží hod vánoční staví betlém nebo jesličky. Ačkoliv se samozřejmě dá betlém koupit, mnoho lidí se věnuje výrobě vlastního. Na první svátek vánoční jsou pro Finsko rovněž typická různá nábožensko-divadelní představení, která mají za cíl představit jakési pásmo scén z příběhu o Ježíšově narození a koled.