Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

Aplikace je ZDARMA. Váš email potřebujeme pouze k tomu, abychom vám mohli vybírat podcasty přesně na míru. Budete moci odebírat podcasty, hledat osobnosti a témata napříč podcasty, aby vám neunikl žádný zajímavý rozhovor.

Vyzkoušejte vaše osobní rádio. Děkujeme, Team Youradio Talk.

Obrázek epizody 25. prosince: Den, kdy do Černého moře spadlo letadlo s Alexandrovci

25. prosince: Den, kdy do Černého moře spadlo letadlo s Alexandrovci

Obrázek epizody 25. prosince: Den, kdy do Černého moře spadlo letadlo s Alexandrovci

Poslechněte si podcast

25. 12. 2021

6 min

O epizodě podcastu

V neděli, 25. prosince roku 2016, se nedaleko jihoruského letoviska Soči zřítilo do Černého moře ruské letadlo Tu-154 s Alexandrovci. Stroj s 92 lidmi na palubě mířil z Moskvy na vojenskou základnu v syrské Latákíje. Tady měli Alexandrovci vystoupit v rámci oslav Nového roku pro své krajany válčící proti terorismu.
Po mezipřistání v Soči, kde stroj dotankoval, se po dvou minutách letu ztratil z radarů a v rychlosti kolem 550 kilometrů v hodině se 1,5 kilometru od břehu zřítil do Černého moře. Z letiště v Soči letoun vzlétl v 05:27 moskevského času, tedy ve 03:27 našeho času.

Na palubě byli novináři a většina Alexandrovova armádního pěveckého sboru. Konkrétně šlo o 64 jeho členů, včetně jeho ředitele Valerije Chalilova. Přestože soubor přišel o třetinu členů, své řady rychle doplnil. Tady se na chvíli zastavíme. Náročné zkoušky do souboru tehdy absolvovalo 2000 uchazečů. O prestiži souboru vypovídá i fakt, že například o šest míst barytonistů se ucházelo 360 zájemců. Už necelé dva měsíce po nešťastné události Alexandrovci zpívali v armádním divadle v ruské metropoli. O týden později, na svátek ozbrojených sil, následoval koncert v Kremlu, který podle oficiální tiskové zprávy měl ukázat „moc a velikost neporazitelné a legendární velké armády velké země“. Alexandrovci nevynechali ani turné po Česku v květnu 2017.

Zpátky ale k těm, kteří při leteckém neštěstí rovněž přišli o život. Patřila mezi ně také humanitární pracovnice Jelizaveta Glinková, veřejnosti známá pod přezdívkou Doktorka Líza, ředitel odboru kultury ruského ministerstva obrany Anton Gubankov, sedm vojáků, devět novinářů společností První kanál, NTV a Hvězda, dva civilní úředníci a osm členů posádky.

Ruské Ministerstvo obrany tehdy vydalo prohlášení, v němž oznámilo, že příbuzní každého vojáka a civilního zaměstnance ministerstva, kteří při neštěstí zahynuli, dostanou odškodné 5,8 milionu rublů, asi 2,5 milionu korun.

Letoun Tupolev 154B-2 byl v provozu od roku 1983 a za tu dobu nalétal asi 7 000 hodin. Číslo 7 pro něj ale šťastné nebylo. Trosky letounu byly nalezeny v hloubce 50 až 70 metrů. Během pátrání se nepodařilo najít žádný záchranný vor. Trosky letounu byly roztroušeny ve vzdálenosti 1,5 až osm kilometrů od pobřeží. Do pátrání bylo zapojeno 3500 lidí, včetně 135 potápěčských specialistů, čtyři desítky plavidel, pět vrtulníků, bezpilotní letouny a sedm hlubinných aparátů.

Nejčastější spekulace hovořily o tom, že letadlo nespadlo náhodou, a dávaly katastrofu do spojitosti s nehodou nad Sinajským poloostrovem v Egyptě, ke které došlo o rok dříve. Padaly zde domněnky, že někdo propašoval na palubu bombu a letadlo se tak stalo terčem teroristického útoku. Svědkové tvrdili, že na kamerách podél pobřeží Soči byl před havárií údajně zachycen jasný záblesk a že letadlo mělo problémy s nabíráním výšky, otočilo se o 180 stupňů, začalo klesat a zřítilo se do moře.

V červnu roku 2017 ruské ministerstvo obrany ukončilo vyšetřování katastrofy. Experti ministerstva dospěli k názoru, že letadlo nemělo technickou poruchu, mělo dostatek paliva a letové podmínky byly příznivé. Zkoumání příčin havárie neodhalilo ani žádné „vnější faktory“. Ve zprávě, která se opírá o výsledky vyšetřování, dále stojí, že příčinou neštěstí mohla být chybná prostorová orientace pilota, která vedla k jeho chybnému jednání.

Letadlo ten den řídil pětatřicetiletý Roman Volkov, pilot s bohatými zkušenostmi na všech možných druzích letadel, jenž byl k létání veden odmalička. Jeho otcem byl totiž mnohokrát vyznamenaný plukovník ruského letectva Alexander Volkov.

Ještě před vydáním zprávy s výsledky vyšetřování uvedl ruský Kommersant o Volkovovi, že všechny důkazy nasvědčují tomu, že trpěl somatogravickou iluzí. Tedy že ztratil orientaci a ignoroval své přístroje, protože se domníval, že proudové letadlo stoupá příliš prudce. Pilot mohl být unavený, ostatně podle odborníků se už na zemi Volkov necítil dobře a měl problém dostat letadlo na správnou dráhu. Podle dalších zveřejněných zpráv vyšetřovatelů, kteří na místě nehody pátraly po troskách letadla a obětech, měli nalezení mrtví pasažéři nasazené záchranné vesty. Volkov se je tedy snažil připravit na nouzové přistání na vodě.

Server Life.ru tři dny po zřícení letadla přišel s informací, že letadlu se porouchaly vztlakové klapky a citoval také záznam hovoru v kabině, na němž druhý pilot říká: Veliteli, padáme. Vztlakové klapky nešly zatáhnout, ale to samo o sobě nemohlo být příčinou katastrofy. Na to se piloti cvičí na trenažérech. Při leteckých neštěstích bývá málokdy příčina katastrofy jenom jediná. Vždycky se sejde víc věcí a ne jinak tomu mohlo být v tomto případě.


Popis podcastu

Historické momenty, objevy, katastrofy. Ozvěny minulosti připomínají každý den jedno slavné výročí.