25. dubna: Den, kdy vznikl Bauhaus

„Architektura je cíl veškeré tvůrčí činnosti.” Tak zní slova manifestu proslulé avantgardní školy umění, designu a architektury Bauhaus. Ta vznikla 25. dubna 1919 v německém Výmaru. Ze slova Bauhaus pak vzešel i samostatný umělecký směr vycházející z funkcionalismu. Jeho cílem bylo sjednocení umění a řemesel. Bauhaus tak využíval kovoprůmyslu, truhlářství, tkalcovství, malířství, tisku a reklamy nebo sochařství. Nevyhýbal se ale ani divadlu nebo tanci.

Ludwig Mies van der Rohe, Paul Klee, Lyonel Feininger, Vasilij KandinskiJ a další. Všichni tito velcí umělci působili na Bauhausu.

O samotný vznik školy se zasloužil Svaz německého díla. Šlo o instituci, kterou v roce 1907 založili v Mnichově umělci a podnikatelé, kteří usilovali o sjednocení kapitalismu s kulturou a řemesel s uměním. V čele iniciativy stál německý architekt Walter Gropius. Po první světové válce se mu podařilo jeho touhu naplnit a to tím, že sloučil velkovévodskou Školy uměleckých řemesel s Akademií výtvarných umění. Novou školu, které sám navrhl i budovu, nazval Bauhaus.

Ve svých prvopočátcích Bauhaus pracoval se všemi uměleckými a řemeslnými obory. Za svůj vzor si vzal gotické katedrály. Později ale začal přesouvat svoji pozornost směrem k matematice a technice. Bauhaus se díky tomu proměnil ve středobod strojové a technické estetiky a školu propagující moderní design. Vliv této německé instituce překročil hranice. Moderní výtvarné školy od Bauhausu převzaly „základní kurzy“, zájem o studium materiálu, o teorie barev a trojrozměrného návrhářství. V rámci Československa si jeho pravidla vzal za své například grafik Ladislav Sutnar. Vzor ve výuce Bauhausu použilo i Baťovo učiliště pro průmyslové výtvarníky ve Zlíně.

Nutno dodat, že fungování této experimentátorské školy umožnila demokratická atmosféra Výmarské republiky. Jak se ale blížila druhá světová válka, blížil se i postupný konec Bauhausu. Když roku 1925 vyhrála volby krajní pravice, došlo také k uzavření školy. Gropius se ale nechtěl vzdát a pro školu získal nové prostory. Vhodným místem se stalo významné průmyslové město Desava. Sám Gropius navrhl budovu pro svou výtvarnou školu, jejíž prostory byly otevřeny v roce 1926. Komplex nepravidelného tvaru tvořily převážně prosklené betonové ateliéry, administrativní budova, divadlo s jídelnou, pokoje pro studenty a profesorské byty. K tomu došlo k vybudování technické školy určené k výuce učňů. Její vznik požadovala městská rada.

Gropius demonstroval svůj architektonický skvost nejraději ze vzduchu. Komplex svým půdorysem připomínal písmeno L. Každá jednotlivá budova zevnějškem znázorňovala svoji funkci. Všechny prvky měly smysl. Gropius se zaměřoval na funkčnost každého prvku od klik až po radiátory. Nejprestižnější ateliéry byly prosklené. Studium ale komplikovaly sluneční paprsky. Transparentnost pak nakonec ustoupila závěsům. Budova se i tak stala díky své architektuře nejzajímavější a nejkomentovanější evropskou stavbou.

Politický tlak ale postupem času ještě zesílil. Škola se přesunula do Berlína a po nástupu nacistů k moci v roce 1933 byla pro svůj výrazně pokrokový a levicový charakter rozpuštěna. Gropius emigroval do Anglie a poté do Spojených států amerických.

Z původních budov Bauhausu se stala škola vyučující vaření a šití. V roce 1945 pak spojenecké nálety na Desavu komplex zdevastovaly. K renovaci Bauhausu došlo až v roce 1976. A od roku 1996 je lokalita zapsána v seznamu světového dědictví UNESCO.