24. srpna – Den, kdy byla planetka Pluto vyškrtnuta ze seznamu planet sluneční soustavy

Ke svému jménu si těleso přišlo díky Plutonovi, bohu strážícím zemské poklady. Prvním, kdo vypočetl pravděpodobnou polohu předpokládané planety v roce 1915, tedy 15 let před skutečným nalezením, byl astronom Percival Lowel. O úplný popis Pluta a zároveň o jeho zařazení mezi planety sluneční soustavy se zasloužil americký astronom Clyde Tombaugh. Bylo mu čerstvě 24 let, v té době byl ještě nedostudovaným astronomem. Akademické tituly získal až po objevu Pluta. Clyde Tombaugh se hledání deváté planety věnoval zhruba rok. Objev učinil 18. února 1930, když porovnával snímky hvězdné oblohy, které po několik týdnů fotil každých šest dnů. Na pozadí si tak všiml vesmírného tělesa, trpasličí planety, která se na pozadí vzdálených hvězd pohybovala.

S postupujícím technologickým vývojem docházelo i k pozvolnému objevování vzdáleného planetárního trpaslíka. To s sebou neslo ale i poznatky, že v takzvaném Kuiperově pásmu za dráhou Neptunu se pohybuje podobně velkých těles více. Jedno z nich jménem Eris je dokonce nepatrně větší než Pluto. Nastal tedy spor mezi astronomy o tom, zda Eris, pojmenovaná symbolicky podle římské bohyně svárů, má být považována za desátou planetu, nebo naopak menší Pluto vůbec planetou není. Verdikt, jak již zaznělo v úvodu tohoto podcastu, padl na valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie konaném v srpnu 2006 v Praze.

Astronomové v Praze přijali novou definici planety. První dva body, stejné jako do té doby, tedy obíhání kolem Slunce a schopnost vlastní gravitací dosáhnout přibližně kulovitého tvaru, Pluto splňovalo. Tu třetí, tedy nově definovanou schopnost vlastní gravitací vyčistit pásmo svého oběhu kolem Slunce od ostatních těles, už nikoliv. Pluto bylo nově definováno jako trpasličí planeta, konkrétně jako takzvaný plutoid, což bylo nově vymyšlené souhrnné označení pro podobně velká tělesa obíhající kolem Slunce v Kuiperově pásmu, kromě Pluta a Eris například ještě Makemake, Haumey, Sedny nebo Orcuse.

Od doby, kdy Pluto zmizelo z učebnic, došlo paradoxně k největším průlomům v jeho objevování. Když Tombaugh v roce 1997 zemřel, část jeho zpopelněného těla uzavřeli do hliníkové kapsle, kterou s sebou v roce 2006 vzala sonda New Horizon, mířící na dalekou cestu k Plutu. Sonda New Horizons, která na kraj sluneční soustavy letěla přes 9 let, pořídila první snímky Pluta ve vysokém rozlišení a fanoušci Pluta mohli poprvé pozorovat, jak vlastně vypadá. To se psal rok 2015. Sonda shrnula všechny důležité informace – předpokládá se, že má pevné jádro a na povrchu je v ledové podobě metan, led z dusíku i led z vody a průměrná teplota je minus 250 stupňů Celsia. Pluto se vymyká především svojí velikostí, je dokonce menší než Měsíc.

V tomto případě ale na velikosti prostě nezáleží. Veřejnost si malou planetku zamilovala, astronomové od roku 2006 pookřáli a v roce 2017 přišli s parádní zprávou, že Pluto je opět planetou. Stalo se tak 1. dubna, tedy na apríla. Druhý den Mezinárodní astronomická unie opět vše navrátila do zajetých kolejí. Každopádně Pluto má svůj světový den, který připadá na 18. únor, tedy den jeho objevu Američanem Tombaughem. 18. únor je také Dnem baterií a Dnem pití bílého vína