24. prosince: Štědrý den

Kromě stromku zdobí naše interiéry také jmelí. To má mít kouzelné účinky, jakými jsou ochrana proti ohni a zábrana v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Podle legendy bylo jmelí kdysi stromem. Když byl z jeho dřeva zhotoven Kristův kříž, strom prý hanbou seschl a změnil se v rostlinu. Ta má Kristovo umučení vykoupit tak, že zahrne dobrem všechny, kdo pod ní projdou. Ovšem pozor, jmelí nosí štěstí jen tomu, kdo je jím obdarován!

Štědrovečerní čas vnímali lidé v dřívějších dobách jako magický: plnil přání a zjevovala se proroctví. Podle toho, na který den v týdnu Štědrý den připadal, se předpovídal příští rok. Pokud vyšel Štědrý den na pondělí, čekala se příští rok dobrá úroda a také hodně medu. Úterý slibovalo hodně vína a obilí, středa hodně vína, ale žádný med, čtvrtek předvídal velmi úrodný rok, jen vína prostředně, pátek s sebou nesl tuhou zimu, sobota slibovala málo ovoce, ale mělo se vydařit žito a neděle pak měla na svědomí teplou zimu.

Na Štědrý den se dodržoval půst, kdo vydržel až do večera, uviděl zlaté prasátko, které mělo přinést hojnou a dobrou úrodu na celý příští rok. Vše se ale už od rána chystalo na večerní hodokvas. Vařila se hrachová nebo čočková polévka, pučálka – to je jídlo z naklíčeného hrachu, muzika – v tomto případě šlo o ovocnou polévku, dále kroupový kuba s houbami a česnekem nebo hubník.

Kapra byste však hledali marně, ryby se na stolech našich předků v tento den prakticky nevyskytovaly, patřily totiž mezi postní jídla. Kapr se na talíři usídlil až během 19. a 20. století. Na stůl se připravovala také kukuřičná nebo krupičná kaše oslazená medem nebo ovocem. Základem štědrovečerní hostiny byly tedy polévky, luštěninová jídla a kaše, několik dní předem se napekl bílý chléb a vánočky. Když se na obloze objevila první hvězdička, půst skončil a zasedlo se k slavnostně prostřenému stolu.

Slavnostní stůl se prostíral pro sudý počet osob, když byl počet členů domácnosti lichý, prostřel se jeden talíř prázdný. Podle lidové pověry chodí smrt těsně před večeří obhlížet stoly a kde by napočítala lichý počet talířů, tam by se v následujícím roce pro někoho vrátila. Někdy se také talíř navíc přidával pro náhodného kolemjdoucího nebo jako vzpomínka na ty, kdo už ke společné tabuli nezasednou. Od štědrovečerního stolu se nemělo vstávat, aby uvolněné místo nezasedla zbloudilá duše. Po večeři zazvonil zvoneček a hospodář přinesl do světnice nazdobený stromeček, ověšený jablíčky, ořechy, cukrovím a řetězy. Tam, kde stromek neznali, se zdobily jesličky.

Po štědrovečerní večeři se nožem přepůlí jablko. Pokud vnitřní část s jádry vypadá jako pěti nebo vícecípá hvězda, sejdou se všichni za rok ve zdraví. Pokud má tvar kříže, je čtyřcípá, pak někdo z přítomných těžce onemocní, nebo zemře. Tohoto zvyku se není třeba bát. Stačí vybrat zdravé a velké jablko.

K původním lidovým tradicím na Štědrý den patří také lití olova, házení pantoflem, pouštění lodiček z ořechových skořápek, třesení bezem a mnohé další.

Mezi novodobější vánoční zvyky patří od roku 1986 šíření Betlémského světla. To se každoročně před Vánoci zapaluje v betlémské jeskyni – podle tradice se právě zde narodil Ježíš Kristus. Plamínek pak skauti rozvážejí do mnoha evropských i několika amerických zemí. Do bývalého Československa se Betlémské světlo poprvé dostalo po pádu železné opony 23. prosince 1989.

Štědrý den pak tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná samotná církevní oslava narození Krista.

Na závěr si neodpustím varování před činnostmi, kterým byste se na Štědrý den měli vyhnout. A začneme u prádla. V tento den byste neměli ani prát a ani věšet prádlo. Praní prádla přináší smůlu a jeho následným věšením byste si mohli vyčarovat neštěstí v podobě oběšence mezi blízkými!

Nezametejte – vyhnali byste z domu duchy předků, kteří v tento čas chodí navštívit živé.

Kdo na Štědrý den nedá nikomu dar, skončí do roka v bídě. Také si v tento den od nikoho nic nepůjčujte, přitahuje to chudobu.

Tak šťastné a hlavně veselé!