23. listopadu: Den, kdy byl nainstalován první jukebox

23. listopadu došlo k velké revoluci pro bary, hospody, diskotéky nebo restaurace. V tento den roku 1889 byl v americkém San Franciscu nainstalován první jukebox. Návštěvníci podniku baru Palais Royale si tak díky němu mohli za pěticent neboli niklák pustit oblíbenou písničku.

S jukeboxem přišli podnikatelé Louise Glass a William Arnold ze sanfranciské pobočky firmy Pacific Phonograph Company. Společnost patří slavnému vynálezci Thomasi A. Edisonovi a nese název po fonografu – tedy prvním přístroji na nahrávání a reprodukci hlasu. Právě Glasse pak napadá umístit fonograf do dubové skříňky.

Jukebox se stává okamžitě hitem. Během následujícího půl roku jej nabízí dalších čtrnáct barů po San Franciscu. Dostává se i za hranice Spojených států. Glass s Arnoldem si tak svůj vynález nechávají patentovat. Na vlně “jukeboxomanie” se nesou i další společnosti. Některé z nich se stávají legendami. Pro sběratele jsou v současnosti cenným artiklem. Příkladem jsou firmy AMI, Seeburg, Rock-Ola nebo Wurlitzer.

První jukeboxy mají zpočátku ale několik háčků. V prvé řadě nelze manipulovat s hlasitostí. K dispozici jsou čtyři poslechové trubice. Energii dodává jukeboxu baterie naplněná kyselinou sírovou. Z ní vedou elektrické dráty a směřují do motorku. Ten celé zařízení pohání. Ve svých počátcích jsou také velmi omezené. Dokázaly totiž hrát pouze jednu skladbu. Tento problém neřeší ani denní výměna válečků ve fonografech. Lidé si žádají větší výběr, kterého se dočkají počátkem dvacátých let minulého století. Tehdy přišel gramofon a gramofonové desky, které postupně v jukeboxech nahradily váleček. Založeny byly na mechanickém principu. Po vybrání skladby nalezl mechanický podavač v zásobníku gramofonovou desku obsahující skladbu a tu umístil na plotnu, ze které byla přehrána. Po přehrání skladby podavač desku opět umístil na své místo v zásobníku. Zlatá éra jukeboxů mohla začít. Největší slávu jukebox zažíval v 50. let. Po Spojených státech jich je rozeseto na tři čtvrtě milionu. A představují důležitý zdroj příjmů pro hudební vydavatele. Ústup z výsluní přichází s uvedením “cédéček”. Jejich počet kvůli novým technologiím klesá na čtvrt milionu. Nevymizely ale úplně. I dnes se můžeme s jukeboxy setkat. Na trhu jsou jak tradiční s deskami, tak i CD. K dispozici jsou ale i modernější přístroje, které prostřednictvím internetu přehrávají formát MP3.  Zastavme se ještě u samotného slova jukebox. Původně se hrací skříňce říkalo nickel-in-the-slot, což představovalo frázi spojenou s vhozením mince do přístroje. O původu slova jukebox se pak vedou spory. Označení se ale začalo používat od 30. let. Pravděpodobně vychází ze slangového výrazu juke-joint. V překladu jde doslovně o putyku nebo špeluňku. Výraz vymýšlejí afroameričané z jihu a jihovýchodu Spojených států. Juke vychází z kreolštiny znamená to hříšný nebo sprostý.