23. dubna: Den, kdy Wichterle vymyslel materiál na výrobu čoček

Bez gelových kontaktních čoček si řada lidí dokáže už jen těžko představit život. O to víc bychom měli být hrdi na to, že za tímto výrobkem stojí český chemik Otto Wichterle. Společně s chemikem Drahoslavem Límem učinil zásadní inovaci v optometrii, a to právě 23. dubna 1955. V tento den si nechal patentovat strukturu hydrogelu, který je základem pro výrobu kontaktních čoček.

Otto Wichterle se narodil do zámožné podnikatelské rodiny. Jeho otec byl zakladatelem automobilky Wikov. Otto nejprve absolvoval prostějovské gymnázium a poté se rozhodl pro studium na chemické fakultě Českého vysokého učení technického, kde zůstal i po ukončení studia na pozici odborného asistenta. Toto místo nuceně opustil v roce 1939, kdy nacisté zavřeli vysoké školy.

Jeho cesta dál směřovala do Zlína, kde od roku 1940 pracoval v Baťově výzkumném ústavu. Tady v roce 1941 dosáhl prvního úspěchu, když vyvinul polyamidové vlákno typu 6, tedy silon. I tento vynález je užitečný dodnes především pro výrobu ponožek a punčoch.

V roce 1945 se Wichterle vrátil zpět do Prahy, v níž působil na Univerzitě Karlově a zamířil i na Vysokou školu chemicko-technologickou. Na její půdě napsal řadu odborných publikací.

Počínaje rokem 1952 se začal orientovat na vývoj materiálu pro oční implantáty. Uvědomil si, že umělá hmota bude skvělou inovací, která nahradí nepraktické čočky z plexiskla. Usilovně tak s Drahoslavem Límem vyvíjel syntézou síťovaný hydrofilní gel. Podařilo se mu vyvinout hmotu absorbující až 40 procent vody. K tomu splňovala mechanické požadavky, byla průhledná a biologicky snášenlivá. Poté přišla na řadu těžší věc. Wichterle musel vyvinout kontaktní čočky doslova kompatibilní s lidským okem.

Celou situaci opět ztížila politická situace. V roce 1958 dostal Wichterle od Vysoké školy chemicko-technologické vyhazov. S tím hrozil i konec vývoje nitroočních čoček. Český chemik pak stanul v čele nově vzniklého Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd, kde měl ve svém vývoji pokračovat. Na akademii byl kladen ale enormní tlak, aby ustoupila od aplikovaného vývoje, a naopak se zabývala základním vývojem. Český chemik se tak opět dostal do úzkých.

Na konečném vývoji tvaru kontaktních čoček tak Wichterle pracoval ve vlastním bytě. Pomocí stavebnice Merkur sestavil prototyp odstředivého odlévacího zařízení. Pomocí toho odlil souměrné čočky, které splňovaly důležitý předpoklad. Lidské oko nedráždily a padly na něj jako ulité. Stalo se tak na Štědrý den roku 1961.

Roku 1965 odkoupila patent na Wichterleho čočky americká společnost National Patent Development Corporation. Československo na základě smlouvy mělo dostávat ročně miliony dolarů. Peníze zůstávaly ale dlouhý čas v zámoří. Vlastníci patentů měli totiž potíže s padělateli a chystali na ně žalobu. Československo se mělo k této iniciativě přidat. Soudních pranic se ale zřeklo kvůli vysokým nákladům na právní výlohy. Komunisté tak nakonec prodali všechny Wichterleho patenty za směšnou částku. Šlo ale o ukvapenost. Vlastníci licence totiž ze soudního sporu vzešli jako vítězové a vyhráli tak desítky milionů dolarů.

Wichterle mezitím stál u zrodu protikomunistického manifestu Dva tisíce slov. Kvůli němu přišel o místo v čele Ústavu makromolekulární chemie. Komunisté navíc schválili zákon, který snížil vědcům příjmy z patentů o devadesát procent.

Zadostiučinění se dočkal až po Sametové revoluci v roce 1989, kdy byl jmenován do čela Československé akademie věd.