22. prosince: Den, kdy se zrodila myšlenka veřejných vánočních stromů na náměstích

Jméno Rudolf Těsnohlídek určitě mnohým z vás není cizí. Byl to novinář a spisovatel, který proslul zejména svojí bajkou o lišce Bystroušce. Život Rudolfa Těsnohlídka nebyl zrovna procházkou růžovým sadem. Jeho první manželka, Jindřiška Kopecká, byla nemocná a na svatební cestě v Norsku spáchala sebevraždu. Těsnohlídek se v roce 1906 odstěhoval do Brna, kde krátce pracoval v redakci Moravského kraje a po jeho zániku v Lidových novinách. V roce 1912 byl válečným dopisovatelem v Srbsku a Albánii za války s Tureckem. V roce 1914 se přestěhoval do Bílovic nad Svitavou. Tady bydlel osm let a našel si tu druhou manželku. Manželství ale netrvalo dlouho.

A právě v bílovickém lese nalezl 22. prosince roku 1919 společně se svými přáteli, malířem Františkem Koudelkou a úředníkem Josefem Tesařem, prochladlé sedmnáctiměsíční děvčátko. Spisovatel František Kožík v životopisné knize o Těsnohlídkovi tento okamžik zachytil slovy – cituji „měla rozhalenou košilku a na hlavě čepeček. Její dlaně bezmocně tiskly hrst zasněženého jehličí. U úst měla krupičky zmrzlých slin. Plakala stále tišeji, přerývaně. Byla promodralá zimou.“

Nálezci dali děvčátku jméno Liduška. Ani jeden z nich by se tedy nenadál, že si z lesa místo vánočního stromku odnesou malé dítě. Holčičku zabalili do kabátu a odnesli na četnickou stanici v Bílovicích nad Svitavou. Četníkům se matku děvčátka podařilo vypátrat. Byla jí pětadvacetiletá služka Marie Kosourová z Netína, která otěhotněla s ruským zajatcem z první světové války, poslaným na polní práce k Brnu. Po válce zůstala s dítětem sama a situace se pro ni stala neúnosnou. Jako svobodná matka s dítětem nemohla nikde sehnat službu a bída ji tak dohnala k zoufalému činu. Za opuštění dítěte byla odsouzena k pěti letům těžkého žaláře. Zato Liduška měla velké štěstí. Dostala se do rodiny, kde se o ni vzorně starali a dožila se 79 let.

Samotná událost kolem nálezu holčičky v lese byla natolik emotivní, že se stala inspirací pro založení tradice vánočních stromů republiky se sbírkou na pomoc dětem bez domova. Těsnohlídek se tehdy inspiroval při své návštěvě Kodaně, kde ho zaujalo, že tam pod ozdobeným stromem pořádají sbírku na chudé děti. Rozhodl se tedy tento skandinávský zvyk přenést do Československa. První Strom republiky, jak ho tenkrát Těsnohlídek nazval, byl pokácen 6. prosince 1924 v bílovickém lese a týden nato, 13. prosince, byl slavnostně rozsvícen na brněnském náměstí Svobody. To bylo 5 let po nálezu malinké Lidušky v lese. A i ona, tehdy šestiletá, se na jeho rozsvícení přišla společně s adoptivními rodiči podívat. Ve stejném roce se Těsnohlídek potřetí oženil.

Díky sbírce, která pod stromem proběhla, byl v následujících letech podle návrhu Bohuslava Fuchse postaven dětský domov v Brně. Otevřen byl 8. prosince roku 1929 a dostal jméno podle dánské královny Dagmar, jež proslula péčí o chudé. Slavnostního otevření se ale Těsnohlídek nedožil. 12. ledna 1928 se rozhodl skoncovat se svým životem a v redakci Lidových novin v Brně se zastřelil.

Tradice vánočních stromů se pak postupně rozšířila i do ostatních měst. V roce 1926 se k tradici vánočních stromů na náměstích přidala Plzeň, poté i Praha. Úplně první veřejný vánoční strom byl rozsvícen už v roce 1912 v New Yorku. Prvním evropským vánočním veřejným stromem byl v roce 1914 ten v Kodani a prvním u nás, pravděpodobně i ve střední Evropě, byl v roce 1924 právě strom v Brně.