20. října: Den, kdy zemřela Viera Husáková

První dáma. Role, která je v českých a československých poměrech poměrně nevýrazná. Osud některých manželek prezidentů přitom může vypovídat dokonalé svědectví té doby. Je to tak v případě Viery Husákové. Druhé manželce posledního socialistického prezidenta Gustava Husáka. Ta zemřela tragicky 20. října 1977.

Viera, dívčím jménem Čáslavská, pocházela z Bratislavy. Díky dobrému rodinnému zázemí vystudovala právnickou školu. Pracovala ale jako novinářka a překladatelka z němčiny a francouzštiny. Podle pamětníků byla velmi empatická, vzdělaná a emancipovaná. Byla přesvědčenou komunistkou.

Kvůli budoucímu prezidentovi se rozvedla se svým prvním manželem, právníkem Jozefem Millerem. I Husák už za sebou ale měl jedno neúspěšné manželství a na další svatbu to proto nevypadalo. Podle některých zdrojů se nakonec vzali skoro až z donucení. Ke sňatku přispělo pozvání k návštěvě země od indické premiérky Indiry Gándhíové. Ta myslela, že je Husák ženatý, a tak do Indie zvala i jeho manželku. Podle tehdejšího sovětského vůdce Leonida Brežněva se však neslušelo, aby prezidenta doprovázela „přítelkyně“. Na Husáka tedy vyvinul nátlak.

Obřad byl tichý, neveřejný. Dokonce není známé přesné datum svatby, neexistují z ní žádné fotografie. Ani po sňatku nebyla Viera příliš na očích veřejnosti. Zatímco její muž pracoval a žil v Praze, ona stále žila v Bratislavě, běžně chodila bez ochranky a žila běžným životem. Společně se vídali hlavně o víkendech, prezidenta pak doprovázela jen na těch nejnutnějších oficiálních akcích.

V říjnu 1977 odjela na ozdravný pobyt do Bardejovských lázních. Měla zde prvotřídní péči. Třetí den pobytu se vracela z procedury na oběd do svého apartmánu. U vstupu do budovy ale přehlédla jeden schod a upadla na levou stranu těla. Jelikož trpěla zvýšenou lomivostí kostí, tak si důsledkem pádu naštípla ramenní kost. Šlo o běžnou zlomeninu, se kterou by si bez problémů poradili lékaři v bardejovské nemocnici. V okolí první dámy ale propukla hysterie, že se Vieře musí dostat prvotřídní péče a být tedy ihned přepravena do Státního sanatoria v Bratislavě. Prezidentově choti se nechtělo, nakonec se ale nechala přesvědčit a nastoupila do vrtulníku, který pro ni mezitím vypravily na převoz.

Počasí v Bratislavě se ale mezitím zhoršilo natolik, že tamní letiště přestalo přijímat a odbavovat lety. Padla totiž hustá mlha, viditelnost byla pouhých 50 metrů. Dispečink tedy doporučoval pilotům helikoptéry, aby raději přistáli v Piešťanech. Kapitán Milan Fabík to však odmítl a rozhodl se přistát.

První pokus se nezdařil, při druhém pokusu byl pak oslněn naváděcími světly. Chvilka nepozornosti způsobila, že vrtulník zavadil předním podvozkovým kolem i okrajem listů rotoru o zem a roztříštil se. V troskách zahynuli všichni tři členové posádky, lékař i prezidentova choť. Tento osud Viery Husákové je připomínkou toho, jaké důsledky může mít bezbřehá servilita k mocným.