18. září: Den, kdy Vítězslav Dostál vyjel na cestu kolem světa na kole

Musím to vzít kolem a kolem. Něco podobného si nejspíš řekl český dobrodruh a cestovatel Vítězslav Dostál. Ten byl totiž prvním Čechem, který objel svět na kole. Na svou tříletou cestu plnou samoty se vydal 18. září 1994.

Devadesátá léta byla pro Československo a následně samostatné Česko dobou velkého uvolnění po pádu komunismu. Možnost svobodného cestování byla jednou z nejvýraznějších změn. Byla to ale také doba, kdy přístup k internetu nebo mobilnímu telefonu mělo jen pár vyvolených a fotografii jste pořídili pouze na analogový fotoaparát. Přesto si v tu dobu skoro pětatřicetiletý Vítězslav Dostál řekl: „Teď je ten správný čas“.

Představa spojit sport a cestování Dostála lákala už od dětství. Vyučil se horníkem, v 70. letech ho ale inspiroval český mořeplavec Richard Konkolski, který na své jachtě obeplul svět. A tak se mu v hlavě uhnízdila podobná myšlenka. Začal se věnovat cyklistice, triatlonu nebo horolezectví. Už tím vlastně trénoval. Ta pravá příprava na životní výkon ale přišla 10 let před jeho provedením. To skutečně začal systematicky něco dělat pro to, aby se na cestu kolem světa na kole mohl jednou vydat. Ještě před revolucí vyjížděl na kole k Jadranu. Po pádu režimu se okamžitě vypravil dál. Na kole tak jel do Barcelony a zpět a v roce 1990 přejel Spojené státy ze západu na východ. O dva roky později zase šlápl do pedálů v rozpáleném australském vnitrozemí.

To byla ale jen jedna část přípravy. Vedle trénování fyzičky a psychické odolnosti musel podstoupit řadu očkování, a dokonce si nechal pro jistotu preventivně vzít slepé střevo. Musel si zařídit i velkou řadu víz. Čekalo ho totiž projet 58 zemí pěti kontinentů.

Na speciálně upraveném bicyklu české výroby značky Velamos bez jakýchkoliv asistenčních vozů nebo jiného doprovodu vyjel 18. září 1994 ze Staroměstského náměstí. V brašnách na kole měl vše, co potřeboval, včetně stanu, spacáku, vařiče, kanystru na vodu nebo moskytiéru. Celkově jeho vybavení vážilo asi 35 kilo.

Nezničitelný cyklista šlapal nejprve na Gibraltar, kde opustil Evropu. Projel severní Afrikou do Asie. Navštívil dokonce Tibet, kde ho potkala písečná bouře. Následovala Čína, Japonsko, Filipíny a Indonésie, kde mu zase zkřížil cestu hurikán. Austrálii opět přejel od severu k jihu a připojil k ní ještě Nový Zéland. Projel také Tahiti nebo Velikonoční ostrov. Zvláště náročná byla jeho cesta Jižní Amerikou. V Argentině ho srazil kamion a třikrát ho přepadli. V Brazílii zase přiotrávený výfukovými plyny neustále zvracel a hrozila mu dehydratace. Na tomto kontinentu měl i krizi psychickou, kde si říkal, že to snad vzdá. I to nakonec překonal a mohl pokračovat už známou cestou napříč Spojenými státy, odkud přeletěl zpět do Evropy.

Během cesty ho napadli toulaví psi nebo roj divokých včel a při přistání s ním v Nepálu spadl vrtulník. Na celou cestu měl k dispozici dvě kola. Píchl celkem 107krát, naposledy přitom v poslední den cesty kousek před Prahou. Nasadil čtyři rezervní řetězy, vyměnil sedm zadních kol, dvě přední a celou hromadu drátů. Dohromady sjel 29 plášťů. Domů telefonoval jen párkrát z telefonních budek nebo ambasád.

Tato slova konečně řekl, když 20. září 1997 překročil hranice v Železné Rudě. Na tachometru měl 59 279 kilometrů. Před svým slavnostním příjezdem do Prahy ještě přespal u přátel v Plzni. Den na to ho ale už čekali opět na Staroměstském náměstí davy fanoušků.

Dostálova cesta je výjimečná nejen délkou ale hlavně způsobem. Dnes by už s GPS navigacemi, mobily a internetem vypadala zřejmě úplně jinak. Sám Dostál ale říká, že díky tomu poznával skutečné lidi v jejich všedních životech. Byla to tedy vskutku ryzí světová výprava. Jedna z posledních svého druhu.