18. ledna: Den, kdy začala Pařížská mírová konference

18. ledna se začíná lámat chleba po konci první světové války. V tento den roku 1919 totiž oficiálně odstartuje takzvaná Pařížská mírová konference. Vítězové požadují výhody. Poražení na druhé straně usilují o co nejmenší následky. Tvář Evropy se začíná razantně měnit.

Na konferenci rozhodovali jen představitelé vítězných států. Dominovaly Spojené státy, Francie, Anglie a Itálie. Celkově se ale mírového shromáždění zúčastnilo 32 států, včetně Japonska, Indie, Nikaragui nebo nově vzniklého Československa. Země byly rozděleny do tří skupin podle svých zájmů. Za Československo se účastnili konference dva delegáti . Karel Kramář a Eduard Beneš. Úvodní projev pronesl francouzský prezident Raymond Poincaré na ministerstvu zahraničních věcí. Vinu za vznik první světové války dal centrálním mocnostem.

Rozhodující slovo měla pak na konferenci takzvaná Nejvyšší rada. Původně se skládala z deseti osob. V zásadním období ale rozhodovala takzvaná Rada čtyř. V ní figurovali americký prezident Woodrow Wilson , britský premiér David Lloyd George, francouzský předseda vlády Georges Clemenceau a italský premiér Vittorio Orlando.

Zásadní bod konference představoval samozřejmě stanovení postoje k poraženému Německu. Největší a nejpalčivější sankce požadovala Francie. Velká Británie na druhé straně si držela větší odstup a prosazovala eliminování hrozby radikalizace na území Německa. Rusko nebylo k vyjednávacímu stolu přizváno i přesto, že figurovalo na soupisu vítězných mocností. Důvod je jednoduchý - obavy z rozvoje socialismu a zabránění šíření ruské ideologie na území Evropy.

Pařížská mírová konference trvala s několika přestávkami do ledna 1920 – tedy celý rok. Ke klíčovému bodu pak došlo 28. června 1919, kdy Německo podepsalo ve Versailles mírovou smlouvu, čímž uznalo odpovědnost za vyprovokování války. Na jejím základě Němci přichází o veškeré kolonie. Propadly pak zejména Velké Británii a Francii.  Československo získalo Hlučínsko a Podkarpatskou Rus. K Polsku se připojuje Poznaňsko, Horní Slezsko, východní a západní Prusko a Gdaňsk. Dánsko získalo část Šlesvicka. Německé Sársko musí po dobu patnácti let exportovat uhlí do Francie.  Německo muselo na základě smlouvy zrušit všeobecnou brannou povinnost a generální štáb. Podmínkou je i rozpouštění armády a Němci přichází o loďstvo a ponorky. Dále nesmělo modernizovat zbraně. Speciální komise určila ještě výši reparací, kterou původně vyčíslila 269 miliard marek. Později je sice snížila, zůstaly ale stále neuvěřitelně vysoké. Hospodářské podmínky a reparacemi měly pro Německo fatální dopady. Versailleská smlouva způsobila značné ochromení tamní ekonomiky. Zemi tak zachvátila hyperinflace. A to se dostáváme k zásadnímu problému. Smlouva nedokázala to hlavní - nastolit stabilitu. Naopak způsobila pocit křivdy a volání po odplatě. Podle řady historiků zapříčinila nástup nacismu a následné převzetí moci Adolfem Hitlerem.