16. května: Den, kdy byl položen základní kámen Národního divadla

Budova Národního divadla je pravděpodobně jedním z nejsilnějších symbolů českého vlastenectví. Veřejnost se na její vybudování složila, a to dokonce dvakrát, aby tím dala jasný signál o své suverenitě jakožto kulturního a vzdělaného národa. Položení třiadvaceti základních kamenů bylo velkolepou událostí, které přihlíželo 150 tisíc lidí. Psalo se 16. května 1868.

Pojďme si ale nejprve popsat samotnou cestu k realizaci Národního divadla. Ta totiž byla plná trnů. Čeští herci požadovali jeho vybudování už v rámci rané fáze národního obrození na konci 18. století. V Praze tou dobou sice divadlo fungovalo - konkrétně Nosticovo divadlo, dnešní Stavovské divadlo - česká představení se v něm ale hrála jen sporadicky. Češi chtěli divadlo s čistě českým repertoárem, a proto vznikl Sbor pro zřízení českého Národního divadla, který měl svého času 140 i více členů.

Zásadním problémem pro realizaci snu o Národním divadlu ale jednoznačně byl nedostatek finančních prostředků na vybudování. A byl to právě onen Sbor, který roku 1851 v Praze učinil první veřejné provolání k zahájení sbírek. Moc dobře si totiž uvědomoval, že pokud lidé přispějí finančními prostředky na samotnou stavbu, tak divadlo začnou považovat za své vlastní. A skutečně - Národní divadlo mělo a má pro český národ velký smysl. Celý zástup obyčejných lidí daroval své těžce vydělané peníze. Důležité je ale také podotknout, že peněžní dary v řádu tisíců zlatých proudily i od zemské šlechty. Přispěly rody Lobkowiczů, nebo Schwarzenbergů a významnou částku 34 tisíc zlatých přispěl i císař František Josef I.

Spolu s financemi se řešilo i místo, kde by mělo Národní divadlo stát. Uvažovalo se o několika variantách, mezi nimiž byla horní nebo spodní části Václavského náměstí, dnešní náměstí Republiky nebo o Karlově náměstí. Nakonec se však Sbor rozhodl koupit pozemek na břehu Vltavy, na kterém stála nepoužívaná budova solnice. A odtud to byl už jen krůček k položení základních kamenů.

To už se můžeme vrátit ke slavnostnímu 16. květnu 1868. Vše začalo v pět hodin ráno před Invalidovnou na pražském Karlíně. Slavnostní pouť k místu, kde mělo vyrůst Národní divadlo rozpohybovalo vystřelení hmoždíře na Žižkově. Na průvod Prahou byli připraveni lidé v dobových krojích, soklové, divadelní ochotníci, studenti, řezníci, zlatníci, kožešníci, bednáři nebo i slovenští dráteníci. V průvodu nemohly chybět ani alegorické vozy doprovázené hudbou zúčastněných kapel a samozřejmě i politici, umělci nebo hosté ze zahraničí.

Jak už bylo řečeno, základních kamenů je 23. Ten první, na nějž zlatým kladívkem poklepali otec národa“ František Palacký, politik Ladislav Rieger, herec Josef Jiří Kolár a skladatel Bedřich Smetana, pochází z Louňovic nedaleko Říčan. Instituce nemá jen jeden základní kámen proto, že celonárodní divadlo muselo mít i odpovídající zastoupení jednotlivých částí Čech, Moravy a Slezska. Na některých jsou tak vyryta i jména míst, ze kterých pocházejí: například z Radhoště, Řípu, Domažlic, Blaníku nebo Boubína.

Stavba trvala 13 let. Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa. Odehrálo se v něm ještě dalších 11 představení, a pak byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich, 12. srpna 1881, došlo k požáru, který zdevastoval podstatnou část divadla. Byla to národní katastrofa. O to více ale posílilo odhodlání veřejnosti, se na Národní divadlo složit znovu. Za 47 dní byl vybrán milion zlatých. Rekonstrukce proběhla bleskurychle a už za dva roky později v roce 1883 došlo ke slavnostnímu otevření. Český národ konečně plnohodnotně získal stavbu, na kterou mohl být patřičně hrdý.