16. července: Den, kdy byla v Evropě vydaná první bankovka

17. století. Doba, ve které se Evropa zbavuje návyků středověku. Nastupuje korpulentní barokní kultura, vznikají základy moderní filozofie a vědy. Okolo důležitých obchodních tepen se staví první velkoměsta a formují se vlivná průmyslová centra. Začíná se vytvářet kapitalistický systém a Evropané vyjíždějí přes oceán dobývat nové světy a zakládat své kolonie.

Finanční svět byl stále ještě roztříštěn mezi různé lokální měny, které podle možností panovníků a jejich reforem vznikaly a inflací zanikaly. Tato potřeba neustálého směňování různých typů mincí vedla k založení bank i snaze panovníků měnu centralizovat, případně stanovovat i její směnný poměr.

Ovšem se zmiňovaným rozvojem obchodu, ale i válečných výdajů, vznikala nouze o drahé kovy. Za války s Turky tak byl do drobných měděných mincí například vyražen nápis:  „Ne kov, nýbrž důvěra“. Heslo vyjadřovalo skutečnost, že hodnota mince přestávala záviset na obsahu kovu a byla dána pouze rozhodnutím panovníka – a ovšem ochotou trhu minci v této hodnotě přijímat.

Nový typ měny bez obsahu drahého kovu posunul tehdejší správce financí k úvahám o využití směnek. Papírové směnky, původně potvrzení o uložených penězích, mohly být vystaveny „na doručitele“, takže je za mince mohl vyměnit v bance kdokoli.

Mimochodem, nápad, využít lehký a skladný papír jako platidlo, byl známý už v Číně v 11. století. Evropané na svou revoluční inovci museli čekat až do roku 1661, kdy je z nedostatku stříbrných mincí začala vydávat stockholmská banka.

Vznik papírového platidla na severu Evropy podnítil levný zahraniční dovoz mědi. Tato skutečnost přinutila vladaře, aby neustále zvyšoval velikost ražby mědi tak, aby si udržela svou hodnotu vzhledem ke stříbru. Jenže těžká váha nových mincí přivedla obchodníky na nápad, aby je uložili výměnou za směnky. Od směnek, které netížily kapsy obchodníků ani občanů se staly bankovky, tak jak je v podstatě známe dnes.

V následujících letech banka tiskla stále více a více peněz. To ale vedlo k poklesu jejich hodnoty, což je fenomén, který známe jako inflace. Tak, jak si lidé rychle oblíbili papírové peníze, tak je dokázali i rychle zavrhnout. Lidé od banky požadovali, aby jejich papírové bankovky vykoupili za původní mince. Důvěra tehdejší veřejností k revoluční novince byla ztracena.

Jenže stockholmská banka neměla dostatek mincí, což spoustu lidí uvrhlo do vážných finančních problémů. Už v roce 1664 rozhodla vláda, že budou všechny papírové peníze staženy z oběhu. Šéf banky Johan Palmstruch byl za svůj nápad a hlavně pro jeho nezvládnutou realizaci předvolán před soud a v roce 1668 nakonec za špatné hospodaření banky odsouzen k trestu smrti. Hrdelní trest mu byl sice prominut, ale z vězení se už na svobodu nepodíval. Palmstruch zemřel za mřížemi o dva roky později.

Pro úplnost, první bankou, která zahájila trvalou emisi bankovek, byla Bank of England. Založena v roce 1694 se záměrem získat peníze na financování války proti Francii. Papírové bankovky začala vydávat v roce 1695.

Za pozornost ale rozhodně stojí ještě jeden fakt spojený s penězi a Švédskem. Tamní centrální banka aktuálně reaguje na stále větší nechuť Švédů používat hotovost, v prospěch plateb kartou. Proto se reálně na severu Evropy ladí přechod na novou státní digitální měnu. Snad tato další revoluční změna nebude nikoho stát krk, podobně jako na konci 17. století.