13. února: Den, kdy se Česko připojilo k internetu

Internet je dnes už nedílnou součástí našich životů. Přitom to není tak dávno, kdy jsme fungovali bez něj. Vůbec poprvé Československo oficiálně připojuje k internetu 13. února 1992 V pořadí je tak 39. zemí, která k tomuto kroku dospěje. V těchto počátcích ale slouží internet jen akademickým účelům.

Samotné dějiny internetu sahají ale mnohem hlouběji do minulosti. Na začátku stála první americká experimentální síť ARPANET. Její vznik se datuje do roku 1969. Dalším důležitým milníkem je rok 1973. Tehdy vznikl prvopočátek komunikačního protokolu. Síť, která začala získávat obrysy Internetu, vznikla v lednu 1983. Od tohoto roku se spustil systém doménových jmen zvaný jako DNS. Skutečná revoluce ale odstartovala v roce 1992 se zrodem World Wide Webu. Ve stejném roce připojení k Internetu získává i Bílý dům.

Vraˇˇtme se ale do Československa. Tady vše začalo nevinně. Konkrétně spoluprací vědců z Českého vysokého učení technického s výpočetním centrem Univerzity Jana Keplera v Linci. Toto rakouské město představovalo pro Česko důležité kabelové spojení s Prahou. Vedl zde datový okruh o kapacitě 9,6 kb/s.

Získání souhlasu k samotnému připojení k Internetu nebylo tou zas tak složité. Udělovala jej americká grantová agentura National Science Foundation, provozovatele jediné páteřní sítě. Žadatelé museli splňovat jednoduchý předpoklad, tedy že Internet bude sloužit akademickým účelům.

To Československo splňuje. A získalo pak ještě důležitou nabídku od americké nadace George Mellon Foundation. Ta otevřela finanční prostředky ke koupi modemů. Prostřednictvím nich se mohli vědci rychlost připojení navýšit na 19,2 kb/s. Šlo o záruku, která měla díky uzlu v Linci zajistit připojení k Internetu pomocí pevného datového okruhu.

To už se dostáváme ke 13. únoru 1992. V prostorách ČVUT v pražských Dejvicích se sešli desítky vědeckých pracovníků z různých organizací a novináři zastupující technické rubriky tehdejšího mediálního světa. Skupina stojí před několikatunovým počítačem IBM. Zařízení připojuje k Internetu právě České vysoké učení technické. Polovina kapacity zařízení zastřešila připojení k Internetu. Druhá byla vyčleněna na konektivitu k síti BITNET. Ta ovšem později zaniká.

V prvopočátcích se kvůli vysokým nákladům a nedostatečné infrastruktuře nepočítalo s rozšířením internetu do řadové společnosti. Komplikaci přinášela i vysoká cena počítačů. Internet tak byl jen pomocníkem pro vědecké organizace. Cestu k širší veřejnosti si ale našel, a to  v polovině devadesátých let. Nyní už podle Českého statistického úřadu využívá Internet tři čtvrtiny českých domácností.