12. květen - Den, kdy Pražany naposledy svezla koněspřežná tramvaj

Provozovatelem kolejové pouliční dráhy tažené koňmi byla soukromá belgická firma – Akciová společnost Pražské tramwaye. Její éru odstartoval belgický průmyslník Édouard Otlet dne 23. září 1875. Firma začínala se 32 zaměstnanci, první trasu obsluhovalo 10 vozů a 32 koní. V roce 1892 už její provoz zajišťovalo 281 lidí.

Koněspřežné tramvaje jezdily na šesti linkách o celkové délce 18,5 km. Nejdelší tratí byla v roce 1892 trasa z Karlína na Malou Stranu, měřila necelých 5 km, bylo na ní 15 stanic a další tři zastávky. Linka za rok přepravila více jak 2 miliony  cestujících. Druhá, jen o něco kratší linka - měřila 4,3 desetiny kilometru, a vedla ze Smíchovského nádraží do Jezdecké ulice (dnešní Havlíčkova). Nacházelo se zde 12 stanic a čtyři zastávky, a svezlo se s ní přes jeden a půl miliónu cestujících. Pražané a návštěvníci hlavního města mohli využít i spojení mezi Žižkovem a Křížovnickým náměstím (3,4 km), Královskými Vinohrady a Josefským náměstím (2 km) a Josefským náměstím a Bubenečskou oborou (2,8 km). Nejkratší linka o délce 1,1 kilometru s pěti stanicemi a jednou zastávkou vedla ze Smíchova (Plzeňská silnice) do Chotkovy ulice.

Tramvaje jezdily od 6.30 do 22.00 hodin v intervalu sedm minut, průměrnou rychlostí 8 km za hodinu. Vozy nebyly číslované, odlišovaly se barevným symbolem ve speciálním kruhovém reflektoru, barvou tabule s názvem konečné stanice a také barvou jízdenek.

Koněspřežná tramvaj se v době svého rozmachu těšila vysoké popularitě. Ne každý však koňce, jak se jí také říkalo, fandil. Pro majitele dostavníků, fiakrů, hostinských omnibusů a povozů byla koňka konkurentem, který je nepřímo likvidoval, a tak často úmyslně blokovali koleje, aby způsobili zpoždění a poškodili tím provozovatele. Přestože Otletova společnost zdokonalovala vozový park a měnila dřevěné jednokolejky za železné dvoukolejky, přestávalo se jí dařit. Stále častěji se zaplétala do soudních sporů s městem, nejen kvůli přednostnímu právu na stavbu tratí, ale i z důvodu zhoršující se infrastruktury.

Konec se přiblížil v roce 1896, kdy František Křižík zahájil provoz své elektrické tramvaje do Libně a Vysočan. V letech 1898 až 1905 byla koňka přebudována na elektrickou a sloučena do jedné sítě s elektrickými dráhami v pražské aglomeraci.

Současná pražská tramvajová síť má cca 148 km a patří mezi nejrozsáhlejší v Evropě. Říká se, že kdybyste z ulic města vzali všechny kolejnice a poskládali je rovně za sebou směrem na sever, dojeli byste po nich až do Drážďan. Tramvají využije v běžném provozu více jak milion dvě stě tisíc cestujících denně, což z ní dělá hned po metru druhou nejvytíženější hromadnou dopravu ve městě.