11. srpna: Den, kdy Josef Vydra vzlétl balónem a stal se tak prvním českým pilotem

Josef Vydra, rodák ze Starého Města, se vyučil malířem pokojů. Následoval tak svého otce. Řemeslu se věnoval do začátku 70. let. Poté jako povolání začal uvádět taneční mistr. Pořádal taneční kurzy a dokonce na ně sám komponoval hudbu. A právě skládáním hudby si získal i ostatní taneční mistry, kteří jeho schopností velmi rádi využívali. Tanci se Josef Vydra věnoval až do roku 1910.

Létání se v Praze dalo do pohybu hlavně díky dvěma francouzským akrobatům, Beudetovi a Sivelovi, kteří v letech 1874 a 1875 několikrát navštívili Prahu. Se svým představením měli u diváků vždy obrovský úspěch, ostatně, aby také ne. Beudet se svým obrovským balonem vzlétl z prostoru Rajské zahrady, kde pro něj byla připravena speciální pec k naplnění jeho balonu teplým vzduchem. Vzhledem k tomu, že neměl vlastní topeniště, byly jeho vzlety krátké. Byly ale známé tím, že pod balonem prováděl na hrazdě akrobatické cvičení. Sivel zase přivezl balon plněný plynem. 27. září roku 1874 uspořádali společný vzlet z Rajské zahrady. Beudet letěl s mongolfierou pouze 10 minut a přištál ve Stromovce na stromě. Sivel uskutečnil let s hrabětem Desfoursem, letěli více než hodinu, vystoupali do výše 2 350 metrů a naprosto v pořádku přistáli u Klecan. Příští den si oba vzduchoplavci společný let zopakovali. Sivel měl za společníka žurnalistu Badaira a po půlhodině přistáli v Holešovicích. Poslední let uskutečnil Sivel 4. října s pěti spojenými balony s názvy Evropa – Afrika – Amerika – Asie a Austrálie. Na jeho přehlídku balonů a jejich vzletů vzpomíná i žižkovská plynárna – byla to totiž právě ona, kdo mu na jeho 5 vzletů dodala plyn v ceně 84 zlatých. Z Prahy se potom oba vzduchoplavci vydali do Plzně, kde uspořádali několik dalších společných vzletů.

Každopádně byli to právě tito dva dobrodruzi, kteří inspirovali tanečního mistra Josefa Vydru k akci, která se měla odehrát 22. července 1877. Týden před akcí Vydra tehdy v tisku oznámil, že uskuteční odvážný let ještě větším balónem z nuselské zámecké zahrady. Termín bylo nakonec nutné posunout. Vydra vzlétl z nuselské zahrady na zkoušku 8. srpna a asi po deseti minutách bez problémů přistál u letohrádku pana Bělského.

První let pro publikum proběhl 11. srpna. Na dvoře nuselského pivovaru byla postavena kamna, v nichž se topilo slámou a horký kouř byl vháněn do balónu nataženého nad nimi. Asi za deset minut byl balón naplněn a za přítomnosti tří set diváků v zahradě a dalších na okolních návrších se po menších komplikacích vznesl a mířil směrem k Vyšehradu. Asi po pěti minutách začal prudce klesat a dopadl na záhon celeru v zahradě blázince na Slupi. Vydra se nezranil, ale balón se při pádu protrhl.

O další let se pokusil hned následujícího dne, 12. srpna. Díry z předchozího pádu se mu ale nepodařilo dobře utěsnit a balón nevzlétl. Platící diváky ale zčásti uspokojil tím, že alespoň vypustil do vzduchu malý papírový balónek.

Třetí a poslední pokus vykonal v neděli 26. srpna na Střeleckém ostrově. Stíhaly ho ale nehody. Hned na počátku praskla tyč, ke které byl balón připoután. Náhradou ho připevnili ke stromu, ten ale větvemi během vzletu protrhl látku. Balón příliš nevystoupal a po chvíli přistál na střeše domu ve Vladislavově ulici č. 12, kde shodil několik tašek a poškodil okap. Potlučený Vydra se spustil dolů po provaze, potrhanrý balón nechal svému osudu a odjel domů drožkou. Tím jeho letecká dobrodružství skončila.

Podle dobových znalců byl jeho balón zhotoven z příliš řídké látky, v níž se rozředěný teplý vzduch nemohl udržet, a také jeho přípravy byly zcela nedostatečné. Nemohl tedy už od počátku počítat s tím, že by se snad mohl vyrovnat slavnému Beudetovi. Přesto je považován za prvního českého pilota.