10. září: Den, kdy byla provedena poslední oficiální poprava gilotinou

Popravčí nástroj, který paradoxně měl postupně vést k zániku trestu smrti. Gilotina. Stroj s šikmým ostřím mezi dvěma sloupy, jehož vznik se nejčastěji spojuje s Velkou francouzskou revolucí, ale svůj účel plnil možná déle, než se čekalo. K poslední oficiální popravě gilotinou došlo až 10. září 1977.

Veřejné popravy v minulosti hrály roli až jakési zábavy. Chodily se na ně dívat davy, většinou si u toho lidé zanadávali a někdy i něco po odsouzeném hodili. Popravovalo se různými způsoby – od upálení na hranici, přes oběšení až po kruté rozčtvrcení za pomoci koní. Ve Francii měli ale šlechtici a další privilegované skupiny v tomto ohledu výhodu – pro ně totiž existovala poměrně bezbolestná poprava mečem. Když Francouzům došla trpělivost s rozhazovačnými manýry šlechty a společnost se vzbouřila proti režimu absolutní monarchie ve velké francouzské revoluci, začali se staré pořádky i neférové společenské výhody smývat. Platilo to zejména pro tresty.

A to už se dostáváme k samotné gilotině. Nástroj nese název po lékaři Josephu Ignaci Guillotinovi, který se během revoluce podílel na vzniku Ústavy. Za rámeček by si to sám ale nedal. Tento osvícenec byl totiž velkým odpůrcem trestu smrti. Za to, že se smrtící nástroj jmenuje po něm, se styděl až do konce svých dní. Co se tedy stalo? Není to tak, že by Guillotin vynalezl samotný nástroj. Nikoliv. Během nastavování nových pravidel navrhoval, aby byli tresty stejné pro všechny. Podle něj to povede k tomu, že lidé budou mít o to větší důvod zákony dodržovat. Zrušení trestu smrti v té době ještě nebylo na místě, proto navrhnul, aby popravy proběhly humánnějším a bezbolestným způsobem za pomocí mechanismu, a nikoliv rukou jiného člověka. Doufal, že to bude první krok k následnému zrušení trestu smrti.

Mechanické nástroje využívající naostřené prkno či kovový břit byly ale známy už z dřívější doby například ze Skotska nebo Německa. Prototyp za Velké francouzské revoluce podle plánů vytvořil právě německý mechanik Tobias Schmidt a do dokonalosti ho dovedl chirurg Antoine Louis. Po nějaký čas se gilotině proto říkalo louisette.

Je otázkou, do jaké míry byla gilotina humánnější. Ano, popravy prováděla bezchybně a rychle, ale zato jich dokázala na rozdíl od katů provést denně desítky až stovky. A přestože Guillotin navrhoval, aby popravy už nebyly veřejné, nestalo se tak. Naopak gilotina stála během revoluce všem na odiv na pařížském náměstí du Carrousel nebo Náměstí Republiky, kde se na krveprolití chodily dívat ještě větší davy. Revoluční vládci v čele s Robespierrem zde likvidovali nepřátele po tisících. Sťat gilotinou byl i král Ludvík XVI. s manželkou Marií Antoinettou. Nakonec dostala i samotného Robespierra.

Guillotin se od hromadného použití vynálezu distancoval. A posledního sklapnutí zešikmeného ostří se ani nedožil. Poslední oficiální poprava gilotinou proběhla až 163 let po jeho smrti, kde jinde než ve Francii. Popraveným byl tuniský imigrant Hamíd Džandúb. Sedmadvacetiletý muž byl odsouzen za únos a surovou vraždu bývalé přítelkyně, které se dopustil v létě 1974. 10. září 1977 byl pak za zdmi marseilleské věznice Baumattes exekvován. O další čtyři roky později byl ve Francii konečně zrušen i samotný trest smrti.