10. ledna: Den, kdy začalo jezdit první metro na světě

10. leden stojí za revolucí nejen v londýnské dopravě. V tento den roku 1863 totiž v britské metropoli dojde ke spuštění první linky metra na světě. Nový prostředek okamžitě vyzkouší okolo 40 tisíců Londýňanů. Vlaky jezdily v odstupech deset minut. A už v roce 1880 přepravilo metro čtyřicet milionů cestujících za rok. První podzemní linka křižuje dvě důležitá nádraží. Konkrétně pak jde o Paddington a King’s Cross. Konečnou stanici pak představuje stanice metra Farrington.

Jak ale tento revoluční nápad, který posléze okopírovaly i ostatní metropole, vůbec vznikl? Celý svět se v 19.století veze na euforii technologického převratu, který přináší železniční doprava s vlaky a parními lokomotivami. Londýn tou dobou hledá odpověď na vyřešení palčivé otázky přetížených ulic, které brázdily na dva miliony jeho obyvatel. Právě železnice, která se schová pod zem má být odpovědí. Neuvěřitelnou vizi té doby se podařilo naplnit už po 13 letech od vzniku samotné myšlenky.

Budování linky pod označením Metropolitan Railway byl ale pořádný oříšek. Stavbu komplikovaly finanční i politické problémy v podobě krymské války. Peníze tedy směřují primárně do zbrojení a na vybudování trasy moc nezbývají. Chybí také zdroje na odkoupení staveb, které je zapotřebí zbourat.  Klíčovou osobou spojenou se vznikem londýnského metra byl pak Charles Pearson. Tento muž stavbu inicioval a když byl projekt v úzkých, vložil do něj nezbytné peníze.  Podstatným háčkem nového dopravního prostředku je pak kouř. Nejstarší londýnské metro se od všech ostatních městských podzemních drah lišilo tím, že v něm zprvu jezdily vlaky poháněné parním strojem. Kouř se v tunelu nepříjemně držel. Nepomohly moc ani odvětrávací šachty, které ho měly vyhánět ven. Konec zakouřeného metra přišel až po čtyřiceti letech provozu dráhy.

V počátcích londýnského metra v něm nejezdily žádné speciální vozy. Vlaky určené přímo pro koleje metra se objevily až po roce od spuštění tratě. Podzemka se stala oblíbeným dopravním prostředkem a Londýn tak v budování dalších tratí neotálel. Šest let po otevření jel například první vagon pod Temží. V roce 1905 byly první tratě elektrifikovány a o tři roky později se objevilo kruhové logo i první elektrické strojky na jízdenky. V říjnu 1911 se pak na Earl's Court objevil první dřevěný eskalátor.

Za svou existenci našlo londýnské metro i řadu dalších využití. V období druhé světové války byla nástupiště metra využívána jako kryty před nálety nacistických letadel. Jedna trať byla dokonce uzavřena a využívána Britským muzeem na uskladnění ohrožených památek.

Dnes mají tratě londýnské podzemní dráhy souhrnnou délku přes 400 kilometrů, jezdí po nich jedenáct linek. Denně sveze kolem 5 milionů lidí.