1. srpna: Den nehody Nikiho Laudy na Nürburgringu

K tomu, aby se věci změnily k lepšímu, často musí přispět nečekaná tragédie. Platí to například i pro bezpečnější poměry v rámci závodů Formule 1. Piloti se jich dočkali po havárii jednoho z nejlepších jezdců historie Nikiho Laudy, který 1. srpna 1976 málem uhořel na německém okruhu Nürburgring.

Nehody, které končily i smrtí závodníků, provázejí královnu motorsportu už od jejích počátků. V 70. letech bylo ještě běžnou statistikou, když během jedné sezóny zahynuli při závodech jeden či dva jezdci. S tímto problémem se samozřejmě snažili bojovat samotní piloti. Hlasitým kritikem a vlastně i mluvčím svých kolegů byl Niki Lauda. Špičkový rakouský jezdec, který si vysloužil kvůli svému předkusu přezdívku Krysa a díky svému chladnému a klinicky vypočítanému přístupu k jízdě Computer. A právě on se do historie tohoto nebezpečného sportu zapsal nejen svými dovednostmi a tituly, ale také hrůzostrašnou havárií v Nürburgringu.

Osudný okruh byl mezi závodníky známý jako „zelené peklo“, protože se v desítkách zatáček klikatí sem a tam i nahoru a dolů na zalesněné ploše s celkovou délkou téměř 23 kilometrů. Pro takto náročnou trať ale panovaly naprosto tristní bezpečnostní poměry.  Stromy často stály hodně blízko trati, a ne všude byla postavená svodidla. Niki Lauda okruh dobře znal. Rok před havárií ho jako jediný v tréninku zajel pod 7 minut. On i ostatní závodníci měli ale před Nürburgringem velký respekt. A jakoby to Lauda tušil, tak týden před oním závodem při hlasování pilotů Formule 1 marně usiloval o jeho zrušení.

Členové jeho týmu Ferrari ho nakonec přemluvili, aby se postavil na start. Vždyť v té době byl na cestě k zisku svého druhého titulu mistra světa. Touha závodit zvítězila a Niki Lauda 1. srpna 1976 odstartoval na Nürburgring z první řady. Start se mu ale moc nepovedl a už od začátku ztrácel. Po prvním kole zajel rovnou do pit stopu k výměně gum. S novými koly ale už druhé kolo nedokončil. V jedné z levotočivých zatáček asi v půlce kola ztratil kontrolu nad svým rudým monopostem, vletěl do svodidel, které formuli vymrštily zpět na silnici už v plamenech. Do jeho vozu ještě naboural Brett Lunger. Lauda při nárazu přišel o přilbu a jeho obličej tak byl rázem vystaven žáru kolem 900 °C.

Za svůj život Niki Lauda vděčí zejména svým soupeřům na trati. Tři jezdi, kteří jeli za ním totiž okamžitě zastavili a začali ho z hořícího vozu vyprošťovat. Nebýt jich, nemusel Lauda přežít. Kvůli závratné délce okruhu se totiž záchranka k místu nehody dostala až po několika minutách. V tu chvíli byl ještě při vědomí a s pomocí svých zachránců byl schopný i stát. Vypadalo to, že vyvázne jen s popáleným obličejem. Kromě toho měl ale těžce poškozené plíce z vdechnutého kouře a při převozu do nemocnice upadl do kómatu. Tam pro něj začal na několik dní boj o život nanovo. Dokonce na lůžku dostal poslední pomazání.

Po čtyřech dnech od nehody se Laudův stav začal zlepšovat. Co ale přišlo, vyrazilo dech všem. Ještě s nedohojenými popáleninami se postavil na start závodu v italské Monze, který proběhl jen 42 dní po nehodě. Dojel si pro čtvrté místo a dal tím jasně najevo, že končit nehodlá. V rámci ročníku tak Lauda přišel jen o dva závody seriálu, které sledoval z nemocničního lůžka. Titul mistra světa sice neobhájil, ale s přehledem si pro něj dojel už následující rok. U Formule 1 zůstal prakticky až do své smrti. Zajímavostí také je, že nechtěl podstoupit rekonstrukci obličeje a plastickou operaci podstoupil jen jednu, k obnovení činnosti očních víček.

Po Laudově nehodě už Formule 1 na starém okruhu v Nürburgringu nevyjela, přesunula se na okruh Hockenheimring a také se začalo o něco více dbát na bezpečnost závodníků.