1. prosince: Den, kdy Rosa Parksová začala měnit život Afroameričanů

Společnost v USA se v 50. letech 20. století řídila vyhláškami o segregaci. V praxi to fungovalo například tak, že v předních čtyřech řadách autobusu mohli sedět pouze běloši a v zadní části zbytek. A právě 1. prosince kolem šesté hodiny večer 1955 Parksová během jízdy v autobusu odmítla vstát z páté řady. Jak se dalo čekat, vzbudila tím velký poprask. Přivolaná policie ji zatkla a její vzdor se u soudu samozřejmě nesetkal s pochopením. Byla jí uložena pokuta 10 dolarů pro výtržnictví a porušení vyhlášky. A protože byla výjimečnou ženou a nechtěla nic vzdát, s verdiktem soudu nesouhlasila a hned se odvolala. Jen pár dnů na to všichni místní Afroameričané bojkotovali městskou hromadnou dopravu v Montgomery.

Celkem tohle období trvalo víc než rok. Jedním z prvních, kteří se vyslovili pro bojkot, byl Martin Luther King, baptistický kazatel. Kauza Rosy Parksové pak inspirovala mnohé další obyvatele USA, doslova nastartovala obrovské protirasistické protesty a stala se jejich symbolem. A jaký byl její život? Narodila se 4. února v 1913 v Alabamě. Její matka byla učitelka a otec tesař. Už od malička si všímala, že byla odstrkována na okraj společnosti kvůli barvě své kůže. Vystřídala řadu zaměstnání od pomocnice v domácnosti po pomocnou sestru v nemocnici. V jejím životě se jí podařil mistrovský kousek, který se zapsal do historie.

Díky její odvaze se začaly měnit zákony v zemi. Například 13. listopadu 1956 Nejvyšší soud USA prohlásil segregaci v autobusech za ilegální a protiústavní. Nic nebylo jen tak. Rosa Parksová společně se svým manželem v době největších protestů přišli o práci, navíc jim bylo často vyhrožováno. V roce 1957 se přestěhovali do Virginie a pak nalezli útočiště v Detroitu, ale i tady byli stále aktivní a snažili se hájit občanská práva. V roce 1977 ovdověla a vzhledem k tomu, že neměla děti, zůstala na svůj boj sama.

Za své činy získala mnoho ocenění, v roce 1979 to byla medaile určená jen pro Afroameričany, kteří dosáhli významných úspěchů. V 90. letech pak vítala v USA Nelsona Mandelu, který byl propuštěn z jihoafrické věznice. 9. září 1996 prezident Bill Clinton ocenil Rosu Parksovou prezidentskou medailí svobody, což je nejvyšší ocenění americké vlády. Není divu, že si legendární bojovnice během svého života vysloužila obrovský respekt mnoha osobností po celém světě. Zemřela v roce 2005 14. října v Detroitu.