1. květen: Den odhalení Stalinova pomníku v Praze

O místu, kde bude socha stát, bylo rozhodnuto už s předstihem. Svůj verdikt přinesla speciální koordinační komise vedená komunistou Václavem Kopeckým. Ta přes vlnu nevole určila právě pražskou Letnou. Šlo o stejné místo, kde stála socha prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Když komunisté organizovali soutěž na sochu sovětského vůdce, vypsali ji pro tvůrce jako povinnou. Do tohoto klání se následně přihlásilo šedesát projektů. Veškeré návrhy si ale byly podobné tím, že zobrazovaly pouze postavu Stalina. Odlišnosti přineslo až sousoší sochaře Otakara Švece a architektů Jiřího a Vlasty Štursových. Realizace tak mohla v roce 1952 odstartovat.

V pomníku figurovaly stojící postavy, které pomyslně následovaly vůdce. Mezi nimi byli po Stalinově pravici českoslovenští pracující - konkrétně dělník, rolnice, novátor a vojín. Na straně druhé zástupci sovětského lidu - dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec. Vytesané postavy do kamene připomínaly frontu. Kvůli tomu vznikla i dříve zmiňovaná přezdívka. Pomník byl vytesán do žulových kvádrů. Železobetonová konstrukce dosahovala do výšky patnácti metrů. Samotné sousoší bylo 15,5 metrů vysoké a 12 metrů široké. Na délku mělo 22 metrů. Zajímavostí byla i skladba samotných kamenů, které tvořily základy pomníku. Celkem šlo o 23 kamenů z různých částí Československa. Například zde byly kameny ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, kámen z Ležáků nebo česká žula ze Skutče. Sochař Otakar Švec neměl jednoduchou práci. Několikrát musel změnit na naléhání komunistů svůj návrh metrového hliněného modelu. Kopecký například naléhal na zvětšení Stalinovy postavy a přemístění vojáků se samopaly. Podle jeho slov návrh vzbuzoval dojem, že jej vojáci drží v zajetí.

Tlak na Švece ale nepolevoval. Nešlo pouze o komunistické naléhání, objevovala se i četná kritika veřejnosti související například s navýšením rozpočtu na stavbu. 20. dubna 1954 si tak pod tíhou okolností vzal sochař Otakar Švec život. Nedočkal se ani slavnostního odhalení sochy. Komunisté navíc jeho smrt tajili, aby si ji veřejnost nespojila právě s monumentálním pomníkem. Samotné odhalení zvěstovalo postupné změny v nahlížení na Stalinův odkaz. Slavnostní události se totiž nezúčastnil žádný vrcholný představitel Sovětského svazu. Výjimku představoval velvyslanec Svazu Sovětských socialistických republik Nikolai Firyubin. Projevu se vyhnuly i československé komunistické špičky, jako byli prezident Antonín Zápotocký nebo předseda Strany Antonín Novotný. Proslov si tak vzal na starosti náměstek předsedy vlády Václav Kopecký společně s primátorem Prahy Adolfem Procházkou. V konečném zúčtování se náklady na stavbu vyšplhaly na 140 milionů korun. Při budování pomníku bylo použito 17 tun materiálu. Monumentální a předražený Stalin se nestačil v Praze ani rozkoukat. O zkázu pomníku se postaral první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Sergejevič Chruščov. Stalina pasoval do role diktátora a jasně se tak postavil proti jeho kultu osobnosti. Napříč celým Sovětským svazem tak docházelo k likvidaci Stalinova odkazu. A pochopitelně došlo i na Československo.

Samotný odstřel sousoší na Letné nebyl oficiálně zdokumentovaný. Existují pouze svědectví přihlížejících lidí. K likvidaci sochy pomocí dynamitových náloží došlo v roce 1962. Muselo proběhnout do listopadu, který se tehdy slavil jako Měsíc Československo-sovětského přátelství. Dosud se neví, kde zbytky sousoší skončily. Důvodem je právě absence jakékoli dokumentace. Namísto Stalinova pomníku stojí od roku 1991 metronom a v jeho blízkosti se prohání mládež na skateboardech. Stalinův pomník je už desítky let pryč, ale skejťácká komunita i přesto neřekne jinak než, že si jde zaskejtovat na Stalina.