Existují témata, která znějí nudně – až do chvíle, kdy se jich chopí správní lidé. Měření vzdělávání mezi ně patří. Roman Fiala a Petr Friesinger, dva praktici, kteří se ve světě rozvoje lidí pohybují roky, si tentokrát sedají k otázce, nad kterou mnohá HR oddělení buď mávají rukou, nebo si ji raději ani nepokládají: dá se vůbec změřit, jestli vzdělávání fungovalo?Odpověď není ani ano, ani ne. Je to složitější – a zároveň jednodušší – než by se mohlo zdát. Protože zatímco jeden z nich přichází s přesvědčením, že pocit vzdělávaného je to jediné, co skutečně vypovídá o kvalitě učení, druhý mu jemně, ale důsledně připomíná, že pocity se do Excelu nedávají. A pak se ukáže, že oba vlastně říkají totéž – jen jiným jazykem.V této epizodě mimo jiné zjistíte...Proč by každé měření vzdělávání mělo začít ještě předtím, než první účastník vstoupí do místnosti – a proč se to skoro nikdy nestane.Proč kritická zpětná vazba od účastníka kurzu může být cennější než standing ovation – a proč ji většina lektorů stejně nechce slyšet...Proč výkon bez vztahu dlouhodobě nefunguje – a proč to Petr pochopil až poté, co byl chvíli příliš velkým tvrdákem.A proč by možná nejlepší lektoři, koučové a trenéři měli přestat být profesionálové. Znáte překlad slova amatér?Přejeme inspirativní poslech!