Mým dnešním hostem je Barbora Černošková – žena, která dvacet let mluvila k divákům České televize, ale rozhodla se odejít a začít mluvit jinak. Hlouběji. Upřímněji. O věcech, o kterých se dlouho mlčelo.
Barbora dnes působí v pedagogice, spolupracuje s iniciativou Žlutá stužka a v pořadu Forum Bez frází otevírá témata, která jsou těžká, ale potřebná – trauma, duševní zdraví, druhé šance. Přemýšlí o prostředí, které nás formuje. O věznicích, kde vyrůstají děti. O stigmatech, která bolí. O místech, která dávají naději – i o těch, která berou.
V našem rozhovoru mluví o tom, jak se cítí, když jeden den stojí ve Španělském sále Pražského hradu a druhý den ve věznici v Příbrami. Jaké to je, když se člověk ocitne uprostřed příběhů, které si nesou vinu i odpuštění. A proč věří, že žádný člověk by neměl být definovaný jen tou chybou, kterou jednou udělal.
Otevřeně sdílí i vlastní zkušenost s tlakem a nálepkami – od olympiády v Soči až po každodenní život. Hledá, co jí pomáhá udržet si svůj prostor. A co může pomoci i nám ostatním.
Tahle epizoda je o odvaze dívat se na svět bez předsudků.
O prostředí, které mění lidský osud.
A o síle nevzdávat se druhé šance.
Děkuji, že posloucháte – a přeji inspirativní poslech.