Když nemáš kam jít, zbývá ti prostě chodit. Jak můj otec prošel devadesátkovou Prahu, aby nebyl sám

Hrdinou dnešního dílu série Krokem je člověk, který začal chodit z nouze. Toulat se po devadesátkové večerní Praze byla jedna z mála věcí, která mu zůstala. Párkrát jsem se k němu při jeho procházkách nachomýtl. Ještě o dvacet let později si pamatuji večerní Nusle a nás dva, jak jdeme. Může mi být tak šest, sedm let. Táta, který mě naučil milovat procházky, chodil hlavně proto, že neměl kam jít.