OKRAJ

Společnost

Ivan Jonák a poslední minuty před otevřením Discolandu

OKRAJ News

Zvláštní zpravodajství nakladatelství OKRAJ. Vydáváme autory, na které ostatní nemají odvahu

<p>Úryvek nové knihy Ivana Jonáka <a href="https://okraj.shop/collections/ivan-jonak-sex-disco-svoboda">⁠Sex, Disco, Svoboda</a>:</p><p>Z kanceláře vyšel Huger a vedle něj Bamberg. Majitel toho pravého, originálního Discolandu ze Zimmernu, který mi dal svolení používat jméno i logo. Huger ho přivezl z Německa na otvíračku a už hodinu ho vodil po baráku, po sklepě, po kuchyni, po střeše, aby se pochlubil. Šli po parketu, Huger mával rukama nahoru na světla, na bedny, na mramor, a neustále mlel německy, jako by to tady všechno postavil on.„Ívan! Já všechno ukazuju panu Bambergovi!“ hlaholil Huger už z dálky.Bamberg se zastavil uprostřed parketu. Podíval se pod nohy. Sklonil se, sundal si brýle a přejel dlaní po podlaze. Pak se narovnal a podíval se na Hugera.„Das ist echter Marmor,“ řekl tiše.„Ja, ja! Echter Marmor!“ zářil Huger, jako by ten mramor sám vytěžil.Já mlčel a vzpomínal, jak mě Bamberg před dvěma roky prováděl po svém Discolandu a Huger mi u toho pyšně ukazoval umělý mramor, dřevotřísku, umakart, hodně kytek z plastu a hodně světel, aby to nebylo poznat. Vidíš, Ívan, všechno levný, říkal mi tenkrát. A teď ten samý Huger vodil Bamberga po pravém kameni a nafukoval se u toho, div nepraskl. „Tak co říká?“ zeptal jsem se schválně, když ke mně došli.„Říká...“ Huger se otočil na Bamberga a chvíli si něco drmolili po německu. „Říká, že tohle není diskotéka. Že na tohle nemá ani slovo!“„A co říkáš ty, Helmute?“ obrátil jsem se na Hugera.„Já říkám, žes blázen, Ívan,“ rozzářil se. „Ale dobrej blázen. Můj blázen.“Bamberg si sedl na kraj boxu, přejel dlaní kůži a něco tiše řekl.„Ptá se, kolik ti to všechno stálo,“ přeložil Huger.„Řekni mu, že víc, než jsem měl.“Huger to přeložil a Bamberg se poprvé zasmál. Krátce, jako se směje chlap, který tu odpověď zná z vlastní zkušenosti. Huger to přeložil a Bamberg se poprvé zasmál. Krátce, jako se směje muž, který tu odpověď zná z vlastní zkušenosti. Pak ukázal bradou ke kuchyni, odkud to vonělo cibulí, a zase něco řekl.„Ptá se, proč máš kuchyň. On kuchyň nemá. Jídlo je starost, hygiena, personál. On prodává pití.“„Řekni mu, že hladovej host jde domů. Najedenej host si dá ještě rundu.“Huger to překládal a u toho sám kýval hlavou, jako by to vymyslel on. Bamberg poslouchal a pak se zeptal na věc, kterou viděl při prohlídce sklepa.„Ptá se, co bude dole. Viděl tam v tý čerstvý malbě kotvy na tyče.“„Bar Veronika. Bude to striptýz. Bar do oblouku, točna, zrcadla, aby holku viděl i ten, kdo sedí zády. Nahoře diskotéka pro všechny, dole svět pro lidi, co si vydělali dostatek na to, aby to uměli dobře utratit,“ vysvětloval jsem.Huger to přeložil a Bamberg zvedl obočí a něco namítl.„Říká, že striptýz je risk. Že ti může vyhnat holky z parketu. Kam nechoděj holky, tam přestanou chodit chlapi.“„Proto je to dole a proto se to jmenuje jinak. Nahoru půjde žena zadarmo a nemusí o suterénu ani vědět. Dva podniky v jednom baráku. Jeden živí druhej,“ opáčil jsem.Bamberg si to nechal přeložit celé a chvíli mlčel.„Kdy zavíráš?“ zeptal se nakonec Bamberg přes Hugera.„Nezavírám.“</p>

Aplikace Youradio Talk

Ivan Jonák a poslední minuty před otevřením Discolandu

Poslechněte si podcast