🇻🇪 Do Newsletteru Klubu rváčů jsem nabral rozhovor s expertem na Latinskou Ameriku a přednášejícím na Metropolitní univerzitě Praha Traianem Urbanem o kontextu dění ve Venezuele.Podle Traiana se debata o Venezuele zbytečně stáčí příliš jednostranně k ropě. Americký zásah a uvěznění tamního autokratického vládce Madura podle něj nelze číst jen jako obchodní akci. Jde o kombinaci bezpečnosti, geopolitiky a ekonomiky — a jeden z klíčových dopadů se přitom netýká Caracasu, ale Havany.Podle Urbana fungovala Venezuela v posledních letech jako energetická a finanční opora kubánského režimu. Mezi oběma zeměmi existoval dlouhodobý barter: ropa výměnou za služby a know-how. Nešlo jen o lékaře, ale i o zpravodajské a bezpečnostní kapacity, které pomáhaly venezuelskému režimu držet společnost pod kontrolou.Pokud se venezuelský ropný tok přeruší, Kuba přijde o jeden ze svých hlavních zdrojů kyslíku. A to v situaci, kdy je kubánská ekonomika už dnes v kritickém stavu. Dopad tak nemusí být jen ekonomický, ale přímo politický.Ropa sama o sobě přitom není rychlá výhra ani pro USA. Venezuela má sice největší zásoby ropy na světě, ale její produkce je nízká a infrastruktura zdevastovaná. Jakýkoli návrat amerických či evropských firem by znamenal roky investic, technologicky náročnou těžbu a složitá politická vyjednávání.V rozhovoru rozebíráme, že Venezuela nebyla izolovaný autoritářský stát. Byla součástí širšího ekosystému režimů — a pád Madura může tento ekosystém narušit. Další stanicí může být právě Kuba, což už ve svých vyjádřeních naznačuje i americký prezident Donald Trump.Mějte se, čau Ondřej