✈️ 🥊 Bitva o české letouny z dílny Aero Vodochody. Vláda Andreje Babiše tvrdí, že se neobejdeme bez čtyřech letounů L-159 Alca, naproti tomu velení armády a prezident Petr Pavel jsou přesvědčení, že stroje poskytnout na pomoc Ukrajině můžeme.
Zašel jsem přímo do závodu v Odoleně Vodě, kde se L-159 vyráběly, a zjišťoval, jaká je situace v hangárech a na výrobní lince. A to s prezidentem společnosti Aero Vodochody Viktorem Sotonou, který Newsletteru Klub rváčů poskytl detailní rozhovor.
Prototyp L-159 vznikl v druhé polovině 90. let jako lehký bojový letoun určený primárně pro podporu pozemních sil. Konstrukčně jde o podzvukový stroj, který nikdy nebyl navržen jako stíhačka určená k vybojování vzdušné nadvlády nebo k úkolům air policingu.
Jeho silnou stránkou je schopnost nést relativně širokou škálu výzbroje a působit proti pozemním cílům, nikoli soupeřit s moderními nadzvukovými letouny.
Válka na Ukrajině znovu otevřela otázku, jaké prostředky jsou v moderním konfliktu dostatečně efektivní. Masové nasazení dronů ukazuje limity klasické protivzdušné obrany, která je technologicky účinná, ale extrémně nákladná.
Používat protiletadlové rakety v hodnotě milionů dolarů proti levným dronům je podle Viktora Sotony dlouhodobě neudržitelné. Právě tady se znovu objevuje zájem o lehké bojové letouny schopné operovat v nižších rychlostech a výškách.
Nebeská liška jako efektivnější alternativa
Podle Sotonova výkladu se ukazuje, že kombinace hlavňové výzbroje a relativně levných naváděných střel může být proti dronům velmi účinná.
Drony se obvykle pohybují v rychlostech, ve kterých se podzvukové letouny dokážou bezpečně a efektivně pohybovat, sledovat cíl a zasáhnout ho bez použití nejdražších prostředků protivzdušné obrany.
Právě zde Aero přichází s argumentem, že smysluplnější než debata o darování L-159 je uvažovat o novém letounu L-39 Skyfox. Ten je o více než dvacet let mladší konstrukce, technologicky dál a navržený je jako víceúčelová platforma.
Skyfox může sloužit jak pro pokročilý výcvik pilotů, tak pro operační nasazení včetně hlídkování a boje proti ruským dronům.Skyfox podle Sotony nabízí kombinaci, která je nejen pro Ukrajinu atraktivní.
Aero dnes deklaruje výrobní kapacitu přibližně dvanáct letounů Skyfox ročně, s možností navýšení až na osmnáct kusů. Firma má nasmlouvané zákazníky, ale při politickém a finančním řešení by byla schopna reagovat na nové požadavky v horizontu zhruba jednoho roku.
Tradiční a nové trhy
Nikoliv nevýznamnou část byznysu Aera dlouhodobě tvoří Afrika a Asie, kde stále létají desítky letounů L-39 Albatros.
Země jako Alžírsko, Nigérie, Uganda nebo státy jihovýchodní Asie mají s českými letouny dlouholeté zkušenosti. Aero se snaží tyto trhy udržet kombinací generálních oprav starších strojů a postupným přechodem na Skyfox.
Poutavé je Sotonovo vyprávění o nedávné unikátní cestě Skyfoxu po africkém kontinentu, kdy dva čeští piloti ukázali stroj v akci v mnoha státech Afriky. Uletěli desítky tisíc kilometrů, celá akce byla velice obtížná jak diplomaticky, tak bezpečnostně. Vedle tradičních zákazníků se otevírají i nové trhy v Evropě a v zemích NATO.
Financování, licence a geopolitika
Viktor Sotona otevřeně říká, že prodej vojenských letounů není čistě komerční záležitostí. Jde o dlouhodobý závazek na desítky let, který vyžaduje politickou důvěru, stabilní zahraniční politiku a státní podporu.
Bez zapojení vlády, diplomacie a exportních institucí se podobné kontrakty realizují jen obtížně. V tomto smyslu jde zmínit českého eurokomisaře Jozefa Síkelu, do jehož portfolia v Evropské komisi spadá budování ekonomické diplomacie EU ve světě.
Na závěr Sotona připomíná, že dodávky letounů nejsou jen obchodem, ale i nástrojem dlouhodobého politického a průmyslového vlivu. V případě Ukrajiny by mohly otevřít cestu k hlubší spolupráci, servisnímu zázemí, případně k budoucí obnově ukrajinského leteckého průmyslu.
Právě v tom vidí Aero jednu z velkých strategických příležitostí pro Českou republiku.