Americký prezident Donald Trump mluví po zajetí tamního vládce Madura o Venezuele jako o ropném zázraku, který změní globální trh, srazí ceny a posílí americkou energetickou dominanci. Realita je ale podstatně složitější. Pokud chcete v kostce pochopit jeden z klíčových příběhů nového roku, pak jste na správném místě.
V Newsletteru Klub rváčů jsem situaci rozebral se Zdeňkem Dundrem, členem představenstva a provozním ředitelem státního podniku MERO ČR – mimo jiné mužem, který byl stěžejní postavou operace odklonu Česka od ruské ropy.
Z jeho slov mimo jiné vyplývá, že venezuelská ropa nemusí být vůbec kdovíjaký jackpot, jak by si Trump přál, ale spíš běh na dlouhou trať s nejistým koncem.
Zásoby versus produkce
Venezuela disponuje největšími zásobami ropy na světě, což se v posledních týdnech stalo základním stavebním kamenem politické rétoriky Washingtonu. Jenže zásoby samy o sobě nejsou totéž co ropná produkce.
Zatímco v minulosti Venezuela těžila až 4–4,5 milionu barelů denně, dnes se produkce pohybuje pod hranicí jednoho milionu. Propad však nemůže překvapit.
„Pozastavily se průběžné investice do infrastruktury, Venezuela neměla přístup k náhradním dílům, neprováděl se průzkum a postupně odešel lidský kapitál. Když to všechno dáte dohromady, tak ten průmysl prostě není v dobré kondici,“ shrnuje Dundr, jenž v uplynulých letech sehrál zásadní roli při rozšíření a posílení ropovodu TAL. Ten z italského Terstu přivádí ropu do českých rafinérií.
Ropa, která neteče
Venezuelská ropa patří mezi nejtěžší ropy na světě. „Když si člověk představí vodu, benzín nebo naftu, pak zná asfalt. A venezuelská ropa má k asfaltu často blíž než k tomu, co si běžně představujeme jako ropu,“ vysvětluje Dundr.
To má zásadní dopady na manipulaci s ropou: „Jakmile se tahle ropa dostane na povrch a nechala by se standardně v nádrži nebo v ropovodu, tak by v podstatě ztuhnula. Manipulace s ní není vůbec jednoduchá.“ Navíc podle něj obsahuje řadu látek, které komplikují rafinaci. Výsledkem je, že venezuelskou ropu dokáže efektivně zpracovat jen omezený počet rafinerií.
Z technologického hlediska dává Trumpův zájem o Venezuelu smysl především ve Spojených státech. Americký rafinérský systém byl historicky stavěn právě na těžké ropy.
Klíčovou roli hrají technologie hlubokého zpracování: „Americké rafinerie mají jednotky, které dokážou tu složitou strukturu ropy za vysokých teplot a specifických tlaků rozštěpit a vyrobit z ní velké množství paliv. Součástí výstupu je asfalt a ropný koks.“Evropa je naopak nastavena jinak. „Evropa má jednotky hlubokého zpracování také, ale jiného charakteru. Proto venezuelská ropa dává technologicky větší smysl Americe než Evropě,“ konstatuje Dundr.
Trump vytváří dojem, že stačí změna režimu a ropa začne téct. Technická a ekonomická realita je však odlišná. Především to bude vyžadovat investice ve výši až stovek miliard dolarů – ať už do průzkumu, těžby, úpraven, ropovodů, nádrží nebo přístavů.
Čínská karta
Geopoliticky pak americké akce ve Venezuele dalece přesahují hranice regionu a sahají až do Pekingu. Čína totiž byla hlavním odběratelem venezuelské ropy. „Čína má kapacity na hluboké zpracování těžkých rop a venezuelská ropa je velmi vhodná pro výrobu asfaltu a produktů pro těžký průmysl,“ vysvětluje Dundr s tím, že nahradit tento typ ropy nemusí být pro Čínu vůbec snadné.
Pokud Spojené státy získají kontrolu nad venezuelským exportem, změní se i cenová dynamika.
Má se Česko obávat?
Pro Česko a střední Evropu nepředstavuje venezuelská krize – z hlediska dodávek ropy – problém. „Do České republiky se venezuelská ropa nikdy nedovážela. A ani na trase ropovodu TAL to nebyla dominantní ropa, spíš zkušební dávky,“ popisuje provozní ředitel MERO ČR.
Důvody jsou i fyzikálního rázu: „V zimě má ropa v našich nádržích dva až tři stupně. Venezuelská ropa by byla úplně tuhá – to byste ji nedostával čerpadlem, ale lopatou.“
Mějte se dobře, ahoj Ondřej