V sedmnácti letech měla Tereza „Thea“ Podzimková pocit, že je svět kolem ní plný nebezpečné špíny a bakterií.
Neustále si myla ruce, několikrát denně se sprchovala, měnila povlečení a svůj mobil nosila v igelitovém sáčku, aby se ho nemusela přímo dotýkat. Její OCD postupně zasáhlo běžné fungování natolik, že skončila na dětské psychiatrii v Motole.
V rozhovoru otevřeně mluví o tom, co se jí tehdy odehrávalo v hlavě, jak vypadala hospitalizace a jaké uvědomění se pro ni stalo zásadní:
„Pokud já sama si nebudu chtít pomoct, tak mi nikdo nepomůže.“
Dnes se Thea věnuje hudbě, textařině a práci s hlasem. Pomáhá lidem překonávat strach z vlastního projevu, hledat autenticitu a znovu si dovolit být slyšet.
V epizodě mluvíme také o:
- OCD a strachu z bakterií,
- nutkavém mytí a hospitalizaci,
- sebepoškozování a sebeobviňování,
- návratu do běžného života,
- práci s hlasem a trémou,
- transformačním zpívání,
- studiu Complete Vocal Technique,
- životě v Dánsku,
- autenticitě,
- psaní písňových textů,
- a o tom, co by dnes Thea vzkázala své sedmnáctileté verzi.
Nemusíš všechno zvládnout sama.
🎙️ Host: Tereza „Thea“ Podzimková
🎤 Moderuje: Vašek Tobrman
🔥 #odvážný
Přidejte se ke komunitě #odvážný a pomozte nám tvořit další rozhovory, které mají smysl.