Headliner hudební magazín

Hudba

Hudební komentáře

PĚTATŘICÁTNÍCI. Josef Vojtek: Táta nadával, že Kabát špatně skončí (8)

NOTY VOLE!

Honza Vedral, wlado a Dany Stejskal přináší v podcastové revue NOTY VOLE názory, novinky, hádky a komentáře k dění na české i světové hudební scéně.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila? 
Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát.

V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Pak přišla řada na ostatní členy Kabátu. Po dva měsíce jsme každou středu v rámci našeho kanálu Headliner CZ přinesli jeden rozhovor, který utváří mozaiku příběhu Kabátu. Děkujeme všem, kdo si u našeho podcastu nastavili odběr. A teď už je čas naši sérii uzavřít. 

V osmé epizodě do redakce Headlineru zavítal hlas, tvář a frontman Kabátu Josef Vojtek. „Ze začátku jsem to bral jako zábavu, že se vyblbneme. Žádný ambice jsem v tom neměl, to jsem si ani neuměl představit. Že bych najednou stál vedle Petra Jandy nebo kluků z Vitacitu nebo Citrónu? Ten sen tam asi byl, říkal jsem si, že by to bylo super. Pak jsem si uvědomil, že mám práci, dítě a jak to bude, to nikdo neví,“ popisuje dobu, kdy v Kabátu začínal. 

Až do devatenácti let ho ani nenapadlo, že by mohl zpívat v kapele. Všechno se změnilo v Hranicích na Moravě, kde byl Josef na vojně a k jeho jednotce byl shodou náhod přidělen i další Tepličák – Tomáš Krulich, kluk, se kterým se znali z fotbalu. Jenže tentokrát přišel s kytarou.

„Jednoho večera jsme seděli a chlastali, protože co jinýho se dá dělat na vojně. A Tom říká: Hele, nemohl bych si přívézt kytaru?“ vypráví Josef. Samozřejmě souhlasil a čekal, že budou se španělkou vyřvávat písničky u táboráku. Jenže Krulich překvapil a přivezl kytaru elektrickou. „Tak jsem se ho ptal jestli hraje v nějaký kapele. A on, že v Kabátu.“ 
„A co děláte?“ 
„No takovej bigbít.“ 

Tomáš začal Josefa učit hrát. Ukazoval mu fígle, výjezdy, sólíčka. „Kluci, co tam dělali u vysílaček, nám podle návodu z Mladýho světa smontovali booster. My jsme to připojili na rádio ve společenský místnosti a hráli jsme!“ vypráví Josef Vojtek. 

A jenom u kytary nezůstalo. „Jednoho krásnýho dne jsme se zase vožrali. A protože kytara byla jenom jedna a museli jsme se střídat, tak jsem do toho začal hulákat. A Tomáš najednou říká: „Ty vole, my potřebujeme zpěváka.“ Neznal jsem tehdy Milana Špalka ani Hurvajse, nevěděl jsem o o koho jde. Ale Tomáš pokračoval: „No Milana zpívat nebaví, já nezazpívám nic, Hurvajs to je bubeník… nechceš to zkusit ty?“ 

Zasekl háček a jak víme, s Josefa Vojtka se skutečně stal zpěvák skupiny Kabát. Protože dělal u Spojů, měl Josef Vojtek jako jediný doma telefon. Ten jednou zazvonil. 
„Zvedl se sluchátko a tam se ozvalo: Nazdar, tady Django!“ 
„Kdo?“
„Petr Janda!“
A já: „Aha, dobrý den.“

Tehdy si totiž Petr Janda vyhlídnul Kabát pro svůj projekt Rockmapa a tím de fakto odstartoval kapele kariéru. Přestože na koncertech už měli plno, z práce Josef Vojtek odešel až jako úplně poslední z kapely. „Táta mi furt nadával, že mám rodinu a že nějaká kapela, to špatně končí. Odešel jsem až po první desce, zjistil jsem, že to nemá cenu, že už to fakt nestíhám,“ popisuje Josef. „V březnu jsem měl vybranou dovolenou na celej rok, protože jsem vždycky v neděli přijel ještě vožralej z koncertu a pondělky jsem nedával. To jsem ležel doma s hadrem na hlavě. Tak jsem šel a řekl, že končím.“

A tak se zrodil Josef Vojtek - zpěvák a frontman – jak ho známe dnes. V závěrečné epizodě podcastu PĚTATŘICÁTNÍCI vás čekají veselé historky z bujarých začátků kapely, v nichž dojde na kouření hašiše i trávy s Oceánem. Josef vypráví o svých hudebních kořenech, co to obnáší být frontman, fanynkách, péči o hlas i o své cestě k divadlu. A na konec vás čeká i na Hurvajsova nezapomenutelná lekce slovenštiny.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila? 
Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát.
 
V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Pak přišla řada na ostatní členy Kabátu. Po dva měsíce jsme každou středu v rámci našeho kanálu Headliner CZ přinesli jeden rozhovor, který utváří mozaiku příběhu Kabátu. Děkujeme všem, kdo si u našeho podcastu nastavili odběr. A teď už je čas naši sérii uzavřít. 
 
V osmé epizodě do redakce Headlineru zavítal hlas, tvář a frontman Kabátu Josef Vojtek. „Ze začátku jsem to bral jako zábavu, že se vyblbneme. Žádný ambice jsem v tom neměl, to jsem si ani neuměl představit. Že bych najednou stál vedle Petra Jandy nebo kluků z Vitacitu nebo Citrónu? Ten sen tam asi byl, říkal jsem si, že by to bylo super. Pak jsem si uvědomil, že mám práci, dítě a jak to bude, to nikdo neví,“ popisuje dobu, kdy v Kabátu začínal. 
 
Až do devatenácti let ho ani nenapadlo, že by mohl zpívat v kapele. Všechno se změnilo v Hranicích na Moravě, kde byl Josef na vojně a k jeho jednotce byl shodou náhod přidělen i další Tepličák – Tomáš Krulich, kluk, se kterým se znali z fotbalu. Jenže tentokrát přišel s kytarou.
 
„Jednoho večera jsme seděli a chlastali, protože co jinýho se dá dělat na vojně. A Tom říká: Hele, nemohl bych si přívézt kytaru?“ vypráví Josef. Samozřejmě souhlasil a čekal, že budou se španělkou vyřvávat písničky u táboráku. Jenže Krulich překvapil a přivezl kytaru elektrickou. „Tak jsem se ho ptal jestli hraje v nějaký kapele. A on, že v Kabátu.“ 
„A co děláte?“ 
„No takovej bigbít.“ 
 
Tomáš začal Josefa učit hrát. Ukazoval mu fígle, výjezdy, sólíčka. „Kluci, co tam dělali u vysílaček, nám podle návodu z Mladýho světa smontovali booster. My jsme to připojili na rádio ve společenský místnosti a hráli jsme!“ vypráví Josef Vojtek. 
 
A jenom u kytary nezůstalo. „Jednoho krásnýho dne jsme se zase vožrali. A protože kytara byla jenom jedna a museli jsme se střídat, tak jsem do toho začal hulákat. A Tomáš najednou říká: „Ty vole, my potřebujeme zpěváka.“ Neznal jsem tehdy Milana Špalka ani Hurvajse, nevěděl jsem o o koho jde. Ale Tomáš pokračoval: „No Milana zpívat nebaví, já nezazpívám nic, Hurvajs to je bubeník… nechceš to zkusit ty?“ 
 
Zasekl háček a jak víme, s Josefa Vojtka se skutečně stal zpěvák skupiny Kabát. Protože dělal u Spojů, měl Josef Vojtek jako jediný doma telefon. Ten jednou zazvonil. 
„Zvedl se sluchátko a tam se ozvalo: Nazdar, tady Django!“ 
„Kdo?“
„Petr Janda!“
A já: „Aha, dobrý den.“
 
Tehdy si totiž Petr Janda vyhlídnul Kabát pro svůj projekt Rockmapa a tím de fakto odstartoval kapele kariéru. Přestože na koncertech už měli plno, z práce Josef Vojtek odešel až jako úplně poslední z kapely. „Táta mi furt nadával, že mám rodinu a že nějaká kapela, to špatně končí. Odešel jsem až po první desce, zjistil jsem, že to nemá cenu, že už to fakt nestíhám,“ popisuje Josef. „V březnu jsem měl vybranou dovolenou na celej rok, protože jsem vždycky v neděli přijel ještě vožralej z koncertu a pondělky jsem nedával. To jsem ležel doma s hadrem na hlavě. Tak jsem šel a řekl, že končím.“
 
A tak se zrodil Josef Vojtek - zpěvák a frontman – jak ho známe dnes. V závěrečné epizodě podcastu PĚTATŘICÁTNÍCI vás čekají veselé historky z bujarých začátků kapely, v nichž dojde na kouření hašiše i trávy s Oceánem. Josef vypráví o svých hudebních kořenech, co to obnáší být frontman, fanynkách, péči o hlas i o své cestě k divadlu. A na konec vás čeká i na Hurvajsova nezapomenutelná lekce slovenštiny.

Aplikace Youradio Talk

PĚTATŘICÁTNÍCI. Josef Vojtek: Táta nadával, že Kabát špatně skončí (8)

Poslechněte si podcast