Headliner hudební magazín

Hudba

Hudební komentáře

PĚTATŘICÁTNÍCI. Hurvajs: Každej v Kabátu je normální. Nikdo nechodí s frňákem nahoru (7)

NOTY VOLE!

Honza Vedral, wlado a Dany Stejskal přináší v podcastové revue NOTY VOLE názory, novinky, hádky a komentáře k dění na české i světové hudební scéně.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila? 
Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát.
V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Teď přišla řada na ostatní členy Kabátu. Každou středu si v rámci našeho kanálu Headliner CZ pozveme jednoho z nich, aby do mozaiky příběhu Kabátu přispěl svými vzpomínkami. Tak si u našich podcastů nezapomeňte nastavit odběr. 
V sedmé epizodě jsme vyrazili směr Teplice za bubeníkem Kabátu Radkem Hurčíkem, kterému nikdo neřekne jinak než Hurvajs. „Já jsem nevěděl, jak se hraje v kapele. Ale Milan Špalek řekl: hele, stačí pít rum a umět na dva šlapáky a jseš v Kabátech,“ vzpomíná, jak dostal angažmá svého života. Řeč byla i o začátcích v Teplicích a policejních buzeracích, které následovaly, když dal bráchovi svůj pas, aby na něj mohl emigrovat. 
Ve svých začátcích měli Kabáti pokročilé metody propagace. „Když jsme hráli mimo okres, tak jsme vždycky vyjeli den předem, ožírali jsme se tam po hospodách, abychom nalákali fanoušky,“ vzpomíná Hurvajs. „S místní komunitou jsme se ožrali. A oni si řekli: To bude asi dobrý a přišli. A tak začalo chodit víc a víc lidí, protože jsme dělali brajgl.“
V podcastu Hurvajs vzpomíná i na to, jak si postavil svou první bicí soupravu. Obdivoval tehdy Kiss, kteří měli stříbrné bubny. „Říkal jsem si, že hliník je stříbrnej, tak to půjde.“ Ke stavbě využil, co bylo po ruce. „Byl to rok 88, ještě za komoušů, takže všechno bylo všech. Já dělal ve fabrice zámečníka a tam byly obrovský plechy z hliníku. Tak jsem si říkal, že když všechno je všech, tak si nějaký vezmu,“ popisuje Hurvajs sběr materiálu. „Byla tam skružovačka, nejtovačka, tak jsem si vzal ten rám, vršek od bubnu. Ten jsem si změřil, skružil jsem buben, znejtoval jsem to. Nasadil jsem originál vršky, koupil jsem si blány. A měl jsem bicí!“ Na svéráznou soupravu potom natočil první dvě alba Kabátu. „Ve studiu docela koukali,“ směje se motor Kabátu. 
Při rozhovoru došlo samozřejmě i na památné posezení u Dáši. A pátrání po otázce, proč je Kabát už pětatřicet let spolu. „Každej, ať si dělá, co chce. Díky tomu to funguje,“ má na to Hurvajs jasnou odpověď. 

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila? 
Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát.
V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Teď přišla řada na ostatní členy Kabátu. Každou středu si v rámci našeho kanálu Headliner CZ pozveme jednoho z nich, aby do mozaiky příběhu Kabátu přispěl svými vzpomínkami. Tak si u našich podcastů nezapomeňte nastavit odběr. 
V sedmé epizodě jsme vyrazili směr Teplice za bubeníkem Kabátu Radkem Hurčíkem, kterému nikdo neřekne jinak než Hurvajs. „Já jsem nevěděl, jak se hraje v kapele. Ale Milan Špalek řekl: hele, stačí pít rum a umět na dva šlapáky a jseš v Kabátech,“ vzpomíná, jak dostal angažmá svého života. Řeč byla i o začátcích v Teplicích a policejních buzeracích, které následovaly, když dal bráchovi svůj pas, aby na něj mohl emigrovat. 
Ve svých začátcích měli Kabáti pokročilé metody propagace. „Když jsme hráli mimo okres, tak jsme vždycky vyjeli den předem, ožírali jsme se tam po hospodách, abychom nalákali fanoušky,“ vzpomíná Hurvajs. „S místní komunitou jsme se ožrali. A oni si řekli: To bude asi dobrý a přišli. A tak začalo chodit víc a víc lidí, protože jsme dělali brajgl.“
V podcastu Hurvajs vzpomíná i na to, jak si postavil svou první bicí soupravu. Obdivoval tehdy Kiss, kteří měli stříbrné bubny. „Říkal jsem si, že hliník je stříbrnej, tak to půjde.“ Ke stavbě využil, co bylo po ruce. „Byl to rok 88, ještě za komoušů, takže všechno bylo všech. Já dělal ve fabrice zámečníka a tam byly obrovský plechy z hliníku. Tak jsem si říkal, že když všechno je všech, tak si nějaký vezmu,“ popisuje Hurvajs sběr materiálu. „Byla tam skružovačka, nejtovačka, tak jsem si vzal ten rám, vršek od bubnu. Ten jsem si změřil, skružil jsem buben, znejtoval jsem to. Nasadil jsem originál vršky, koupil jsem si blány. A měl jsem bicí!“ Na svéráznou soupravu potom natočil první dvě alba Kabátu. „Ve studiu docela koukali,“ směje se motor Kabátu. 
Při rozhovoru došlo samozřejmě i na památné posezení u Dáši. A pátrání po otázce, proč je Kabát už pětatřicet let spolu. „Každej, ať si dělá, co chce. Díky tomu to funguje,“ má na to Hurvajs jasnou odpověď.

Aplikace Youradio Talk

PĚTATŘICÁTNÍCI. Hurvajs: Každej v Kabátu je normální. Nikdo nechodí s frňákem nahoru (7)

Poslechněte si podcast