97: Filtry v naší hlavě: Vidíme svět, nebo jen vlastní kino?

Co je fakt? A co už je příběh, který si o něm vyprávíme? Co je pozorování a co už interpretace? Řešíme, proč komunikace často selhává ne kvůli rozdílným názorům, ale proto, že se nedokážeme shodnout ani na tom, co se vlastně stalo. Pomáhá nám metafora kamery, která zachycuje realitu bez hodnocení, a ukazujeme, že mezi čistým pozorováním a tvrdým soudem neleží propast, ale škála, po které se každý den pohybujeme.

Konkrétně probíráme, proč jsou slova jako „vždycky“, „nikdy“ a „pořád“ spíš signálem naší vnitřní frustrace než popisem reality a jak jednoduchý posun od nálepky „jsem hrozný“ k faktickému popisu situace může zásadně zvýšit laskavost k sobě i k druhým.

Dotýkáme se taky rizika, kdy se z „technicky správného pozorování“ může stát manipulace – a proč bez kontaktu s vlastními pocity může znít i čisté pozorování jako útok. Pokud chcete méně hádek o to, kdo má pravdu, víc společné reality a větší odstup od vlastních reaktivních příběhů, tahle epizoda vám nabídne konkrétní vodítka.