Dagmar Ruščáková: Někde pod Etnou

„Martine, tohle přece není normální! Co když je to mafián, hodlá ukrást naše auto a nás zakopat pod olivovník?" „Pst," zasyčel na mě můj muž, protože náš hostitel (hostitel?) právě přinášel láhev s vodou a karafu s vínem. Poté, co se majitel této… snad restaurace… zase vzdálil, pokusil se mě Martin uklidnit. „Kdyby nás chtěl zabít, proč by nás předtím krmil?" namítl a zatvářil se přesvědčivě.