O epizodě podcastu
Zeptali jsme se Simony Hojdysz , kraniosakrální terapeutky a kranio-duly, na téma, které se dnes otevírá čím dál víc: co vlastně znamená „přirozený porod“ pro generace mileniálů a alfa. Vyprávění o tom, co je přirozené a co ne, se totiž mění před očima. Simona nás v rozhovoru provází tím, jak se posouvá pohled na císařský řez, který bývá zbytečně zatížený nálepkou „nepřirozeného“ způsobu příchodu na svět. Místo toho nabízí širší a jemnější optiku, ve které se svět prostě vyvíjí a s ním i způsoby, jak se rodí nový život.
Velkou roli hraje i to, že dnes už nejsou všechna miminka z maminky jen „vytažená“. Díky IVF těhotenstvím jsou některé do maminky také „vložené“ , a to zásadně mění představu o tom, jak se zrod nového života odehrává. Simona se nad tím zamýšlí s pokorou a otevřeností a ukazuje, že hranice mezi přirozeným a nepřirozeným je dnes mnohem křehčí, než jsme zvyklí si myslet. Do rozhovoru přitom vnáší velmi ženský pohled: na císařský řez se dívá jinýma očima než její učitelé, kteří jsou muži, a právě tím se celé téma zjemňuje a získává jiný rozměr.
Rozhovor je zároveň návratem porodu do rukou žen. Simona mluví o svých slovenských učitelkách a dulách a o tom, jak důležité je, aby ženy znovu držely příběh porodu ve vlastních rukou. Celé povídání je takovým pohlazením: nenabízí soudy ani jasné škatulky, jen laskavý a trochu jiný pohled na císařský řez. Připomíná, že svět se mění, a s ním i způsoby, jak k nám přicházejí ti nejmenší.
Zeptali jsme se Simony Hojdysz , kraniosakrální terapeutky a kranio-duly, na téma, které se dnes otevírá čím dál víc: co vlastně znamená „přirozený porod“ pro generace mileniálů a Z. Vyprávění o tom, co je přirozené a co ne, se totiž mění před očima. Simona nás v rozhovoru provází tím, jak se posouvá pohled na císařský řez, který bývá zbytečně zatížený nálepkou „nepřirozeného“ způsobu příchodu na svět. Místo toho nabízí širší a jemnější optiku, ve které se svět prostě vyvíjí a s ním i způsoby, jak se rodí nový život.
Velkou roli hraje i to, že dnes už nejsou všechna miminka z maminky jen „vytažená“. Díky IVF těhotenstvím jsou některé do maminky také „vložené“ , a to zásadně mění představu o tom, jak se zrod nového života odehrává. Simona se nad tím zamýšlí s pokorou a otevřeností a ukazuje, že hranice mezi přirozeným a nepřirozeným je dnes mnohem křehčí, než jsme zvyklí si myslet. Do rozhovoru přitom vnáší velmi ženský pohled: na císařský řez se dívá jinýma očima než její učitelé, kteří jsou muži, a právě tím se celé téma zjemňuje a získává jiný rozměr.
Rozhovor je zároveň návratem porodu do rukou žen. Simona mluví o svých slovenských učitelkách a dulách a o tom, jak důležité je, aby ženy znovu držely příběh porodu ve vlastních rukou. Celé povídání je takovým pohlazením: nenabízí soudy ani jasné škatulky, jen laskavý a trochu jiný pohled na císařský řez. Připomíná, že svět se mění, a s ním i způsoby, jak k nám přicházejí ti nejmenší.