Dvojitá výzva 18 kilometrů a 2000kcal v nohách
O epizodě podcastu
"Kolik hodin může trvat dosáhnout dvojnásobku své denní dávky pohybu? řekl jsem si v sobotu ráno při pohledu z okna, kde probouzející se zamračený den nevěštil nic dobrého. Ocelová mračna, kapky vody na železné tyči v zahradě nedávaly velkou naději v pěkný den. Na žádnou velkou cestu to prostě nevypadalo.
?"Tak si půjdu zaběhat!" přemýšlel jsem. A aby to stálo za to, místo 1000kcal spálené energie se pokusím dosáhnout dvojnásobku. Běžně dám 1200kcal, někdy i 1600kcal, když je den náročný a k tomu ještě cvičím. A těch dvou tisíc jsem na jednom výšlapu dosáhnul taky.
Bydlím ve Zlíně, ale mým rodným městem je Kroměříž. Okolí sice z dětství docela znám, ale k svému překvapení nad Google mapami, do spousty částí jsem se nikdy nepodíval. Označil jsem si tedy celkem čtyři zajímavé části, kde jsem se vždycky podíval snad jen na okraj, nebo taky vůbec nikdy.
? KOLEM MORAVY
Už při příjezdu do Postoupek, kde jsem odstavil auto, bylo jasné, že ranní mraky jsou pryč a vítá mě krásný slunečný den. Málokdo si ten den to venkovní azuro za oknem uvědomil. Zůstal raději doma, a tak příroda vůkol byla liduprostá. Snad jen ta dvojice bláznů, co v dálce na polní cestě u lesa z bílého SUVéčka dělala jízdou plnou smyků špinavě hnědý.
Pohodovým během kolem slepého ramena řeky Moravy jsem zapadl hlouběji do lesa, abych našel soutok Moštěnky a Malé Bečvy.
Tam mě překvapila hlasitá diskotéková muzika. A aby ne, když tam parkovalo něco jako cirkus Berousek a borci tam vedle odstavených maringotek pucovali a štelovali rozmontovaný dětský kolotoč a labutě.
Návrat zpět a popojet kousek kolem dálnice spolující Brno a Zlín. Zde již vyrazit zase po svých kolem rybníku Šlajza směr kroměřížská Vodní elektrárna Strž.
Místo, kde se dřív lidé chodili koupat i dnes zelo prázdnotou. Jen šumící voda vytékající z česel elektrárny, kde odevzdala svoji energii a nyní se již v poklidu valila dál směr dalším zážitkům. Tam, na vodní měrce, je vždy čas chvilku posedět, koukam se kolem a jen "být".
? S VÝHLEDEM NA MĚSTO
Další neprozkoumanou oblastí mi byl lehce vzdálený vrchol Barbořina, v dálce na dohled se tyčící nad městem.
Moc by mě zajímalo, co si myslela ta slečna na vycházce se psem, když kolem ní proběhne cizí chlap v teplákách, který zničehonic vběhne do lesa a zmizí, aby se po několika minutách na asfaltce sto metrů znovu za ní objevil. A když ji podruhé předběhne, v onom lese, ale na opačnou stranu, opět zmizí.
Poprvé jsem si tak ten kopec a les oběhl kolem dokola úplně celý, mrkl se na výhled na vzdalující se brněnskou dálnici a malebný rybníček v blízkých Postoupkách, abych se vydal na poslední štaci - do bývalého vojenského prostoru Hvězda.
Pokračování v podcastu
"Kolik hodin může trvat dosáhnout dvojnásobku své denní dávky pohybu? řekl jsem si v sobotu ráno při pohledu z okna, kde probouzející se zamračený den nevěštil nic dobrého. Ocelová mračna, kapky vody na železné tyči v zahradě nedávaly velkou naději v pěkný den. Na žádnou velkou cestu to prostě nevypadalo.
💡"Tak si půjdu zaběhat!" přemýšlel jsem. A aby to stálo za to, místo 1000kcal spálené energie se pokusím dosáhnout dvojnásobku. Běžně dám 1200kcal, někdy i 1600kcal, když je den náročný a k tomu ještě cvičím. A těch dvou tisíc jsem na jednom výšlapu dosáhnul taky.
Bydlím ve Zlíně, ale mým rodným městem je Kroměříž. Okolí sice z dětství docela znám, ale k svému překvapení nad Google mapami, do spousty částí jsem se nikdy nepodíval. Označil jsem si tedy celkem čtyři zajímavé části, kde jsem se vždycky podíval snad jen na okraj, nebo taky vůbec nikdy.
👉 KOLEM MORAVY
Už při příjezdu do Postoupek, kde jsem odstavil auto, bylo jasné, že ranní mraky jsou pryč a vítá mě krásný slunečný den. Málokdo si ten den to venkovní azuro za oknem uvědomil. Zůstal raději doma, a tak příroda vůkol byla liduprostá. Snad jen ta dvojice bláznů, co v dálce na polní cestě u lesa z bílého SUVéčka dělala jízdou plnou smyků špinavě hnědý.
Pohodovým během kolem slepého ramena řeky Moravy jsem zapadl hlouběji do lesa, abych našel soutok Moštěnky a Malé Bečvy.
Tam mě překvapila hlasitá diskotéková muzika. A aby ne, když tam parkovalo něco jako cirkus Berousek a borci tam vedle odstavených maringotek pucovali a štelovali rozmontovaný dětský kolotoč a labutě.
Návrat zpět a popojet kousek kolem dálnice spolující Brno a Zlín. Zde již vyrazit zase po svých kolem rybníku Šlajza směr kroměřížská Vodní elektrárna Strž.
Místo, kde se dřív lidé chodili koupat i dnes zelo prázdnotou. Jen šumící voda vytékající z česel elektrárny, kde odevzdala svoji energii a nyní se již v poklidu valila dál směr dalším zážitkům. Tam, na vodní měrce, je vždy čas chvilku posedět, koukam se kolem a jen "být".
👉 S VÝHLEDEM NA MĚSTO
Další neprozkoumanou oblastí mi byl lehce vzdálený vrchol Barbořina, v dálce na dohled se tyčící nad městem.
Moc by mě zajímalo, co si myslela ta slečna na vycházce se psem, když kolem ní proběhne cizí chlap v teplákách, který zničehonic vběhne do lesa a zmizí, aby se po několika minutách na asfaltce sto metrů znovu za ní objevil. A když ji podruhé předběhne, v onom lese, ale na opačnou stranu, opět zmizí.
Poprvé jsem si tak ten kopec a les oběhl kolem dokola úplně celý, mrkl se na výhled na vzdalující se brněnskou dálnici a malebný rybníček v blízkých Postoupkách, abych se vydal na poslední štaci - do bývalého vojenského prostoru Hvězda.
Pokračování v podcastu