Když osobní zkušenost určí i profesní cestu | díl pátý | Náhradka #26

V předposledním díle letošního roku mluvíme s dalšími dvěma hosty podcastu Náhradka o tom, co ovlivnilo jejich profesní dráhu, jak prožívali vlastní náhradní rodičovství a co podle nich systému náhradní rodinné péče chybí.

V rozhovoru s PaedDr. Petrou Pávkovou se dotkneme i náročného tématu vlastního dětství. Jak se promítlo do její profesní cesty?
„S ohledem na práci, kterou dělám, mi došlo, že to mám podobně jako děti, které vyrůstají mimo svou rodinu. Můj obranný mechanismus na tu nepéči byl, že jsem chtěla být ve všem nejlepší, ale rodiče to nějak nezaznamenávali. A jak jsem se začala zavděčovat, chtěla jsem někomu pomáhat, aby mi říkali: děkuju… a nejblíž mi byly děti… a jsem tam.“
„Denně si uvědomuji, jak má minulost souvisí i s mou profesí.“

Co pro ni znamená rodina?
„Rodina je místo, kam se můžu vždycky vrátit. Můžu mluvit o tom, co mi dělá radost i co mě bolí. Nemusím to nijak cenzurovat… a ti lidé, i když mi nemůžou pomoct, tam se mnou prostě jsou.“

A co ji – maminku tří synů – vedlo k tomu, stát se i mámou adoptivní?
„Mou motivací nebylo mít dítě, ale pomoct dítěti.“
„Všechno bylo jinak… ona každou hranici vnímala tak, že ji nemiluji. Ty děti jsou hrozně křehké.“

Druhým příběhem, který uslyšíte, je zkušenost Mgr. Marka Medeirose , psychoterapeuta ve výcviku a sociálního pracovníka Střediska náhradní rodinné péče, který se svým partnerem vychovává dceru.
„V čem myslím, že moje zkušenost může být nosná pro mou dceru, je to, že jsem si tím prošel, také mě to dost bolelo, nějak jsem to zvládl… a také jsem přijal, že jsem opravdu jiný. A to je klíčové i pro mou dceru.“

Popisuje také, jaké byly jejich začátky:
„Měli jsme obavy… očekávali jsme stereotypy a předsudky, ale překvapilo nás, že se nic takového nekonalo. Setkali jsme se s velmi vstřícným přístupem.“

A co by si přál změnit v systému?
„Upravit dlouhodobou pěstounskou péči tak, aby existovala jasná hranice, že pokud není předpoklad návratu dítěte do biologické rodiny, pak dítě zůstane tam, kde už nějakou dobu vyrůstá. Aby to bylo jeho ‚doma‘.“

Poslechněte si celý díl, ve kterém uslyšíte víc o tom, že cesta k pomáhajícím profesím bývá náročná a někdy vyrůstá z vlastního nelehkého dětství. A také o tom, jak otevřenost k pochopení a zpracování vlastních dětských prožitků v dospělosti může proměnit bolest v porozumění a sílu, která umožňuje být soucitným, vnímavým a pokorným průvodcem pro druhé.

🎧 Podcast Sdružení pěstounských rodin natáčíme za finanční podpory Ministerstva práce a sociálních věcí z Národního dotačního titulu Rodina . Děkujeme!

Připravila: Karolina Antlová | Námět: Julija Prejsová | Hudba: Petra Bohemi | Zvuk: Pavel Kunčar