Stanislav Věchet: Nebojím se, že nám roboti vezmou práci. Bojím se o to, co nás dělá lidmi.

Standa staví roboty na strojní fakultě VUT v Brně, umělé inteligenci rozumí lépe, než většina z nás.

A o robotech i umělé inteligenci mluví jinak, než jak nás straší média. Nezahubí nás. Neseberou nám práci ze dne na den. Robot z toho virálního videa, co kopl dítě? On neumí kung-fu, jen kopíruje pohyb. Vůbec neví, že tam to dítě stojí. Neuvědomuje si ani prostor.

Jenže mě na Standovi nezajímalo jen tvoření robotů. Zajímal mě člověk, který je sám staví.

Ten se totiž, i když byste to možná čekali, nerozhoduje analyticky hlavou. Jak říká, jde to zevnitř mě. Nápad nehoní, nechá ho dozrát ve svém čase. Od osmi let dělá karate, patnáct let jezdí na Tchaj-wan. Tam, v klidu východní Asie, pochopil, že nemusí běhat křečkoidní kolečka naučená z Evropy. Ve svých padesáti dělá parkour a nejlíp je mu u lesa, bez technologií, bez lidí.

Staví budoucnost a přitom cestou na tenhle podcast dvě hodiny jen koukal z okna vlaku a byl sám se sebou.

Dnes si povídám se Stanislavem Věchetem, docentem na strojní fakultě VUT v Brně, kde vede laboratoř bioinspirované robotiky.

A čím jsme šli v rozhovoru hlouběji, tím míň šlo o stroje a tím víc o nás ve světě strojů a umělé inteligence. Protože když učíte robota chodit a nějak myslet, dřív nebo později narazíte na otázku:

Co je vlastně na člověku to jeho? Je taková umělá inteligence budoucím manipulátorem ve světě nekonečných informací?

V tomhle rozhovoru se dozvíte:

• proč se muž, který roboty staví, nebojí, že přijde doba Terminátora či Já, robot,

• čeho se ale opravdu bojí, když stojí ve světě mezi stroji a lidmi,

• co se my Češi můžeme od Tchajwanců naučit,

• jak být dobrým tátou svým dcerám, ve světě kde telefon umí to, co táta ne,

• proč pořád řešíme umělou inteligenci, když hledáme, co je ta naše přirozená inteligence,

• a co je to nejlidštější na nás - to, co robot nikdy nezvládne.

A kousek za oponou robotiky: jak Standovi chodí nápady, proč nezávodí, ani když ho někdo v nápadu předběhne, a proč jednu stránku knihy čte klidně i dva měsíce.

Závěrem Standa posílá ven jediné ťukající - a vejde se to do tří slov: „Tady a teď.“

Pro chvíle, kdy se koukáte s obavou na to, co bude zítra, co já, co svět.

Tady a teď volíme. Tady a teď žijme.

Časová osa

00:00 Úvod: Robot od Karla Čapka a host, který je staví

01:12 Jak se dostal ke stavbě robotů? „Nerozhoduju hlavou, jde to zevnitř mě."

06:26 Duše robota a za vším hledej člověka: proč nás AI nezahubí

09:00 Když vypneš sociální sítě, život se zpomalí

10:42 Karate od osmi let: obrana, klid a odpovědnost

17:38 Patnáct let na Tchaj-wanu: druhý domov a východní klid

23:22 Mraveniště vs. individualismus: „nemusím nic dokazovat"

31:45 Východní filozofie a meditace: klid si nosím v sobě, klášter nepotřebuju

34:57 Jak vzniká robot: tužka, papír a koukání do dáli

36:41 Digitální demence a AI jako knihovník, ne věštec

43:05 Můžeme se stát snadno manipulovatelnými? AI a přesvědčování mas

50:54 Čeho se bojím u svých dcer - a jak s nimi tvořím vztah ve světě technologií

53:18 Robot, co „kopl dítě": neumí kung-fu, jen kopíruje pohyb

01:05:16 Dva životy: „Druhý začíná, když zjistíš, že máš jen jeden."

01:08:59 Ujíždí Evropě vlak?

01:19:27 Může mít robot duši - a co je vlastně naše přirozená inteligence?

01:24:52 Co dělá robot, když se nikdo nedívá - a co je to naše člověčí

01:50:47 Netlačit vodu: zastavit, počkat a nechat ke mně vše přijít ve správný čas

01:59:47 Závěrečné trio otázek a poselství

Více o Stanislavovi Věchetovi:

LinkedIn - https://www.linkedin.com/in/stanislavvechet/?skipRedirect=true