Monika Plocová o tom, že závislost není slabost, ale signál a co se stane, když už „ještě to vydržím“ přestane fungovat.

V dnešním díle podcastu Na periferii si povídám s Monikou Plocovou, terapeutkou a zakladatelkou Branického sanatoria. Ženou, která o závislostech nemluví z teorie, ale z vlastní zkušenosti. Otevřeně a upřímně popisuje, jaké to je ocitnout se v kolečku závislosti – a co všechno se musí stát, aby z něj člověk dokázal vystoupit.

Mluvíme o důležitých momentech v léčebně, kam před 25 přišla, kdy si Monika poprvé dovolila uvěřit, že to zvládne. O chvíli, kdy pochopila, že její cesta povede k pomoci druhým. O tom, že  založit vlastní sanatorium nebyl první ani jednoduchý pokus – a proč dnes věří, že nic z toho nebyla náhoda.

Dotýkáme se i toho, jak to máme se závislostmi v Česku. Proč dnes už dávno nejde jen o „mužský problém“. Proč ženy často pijí potichu doma, zatímco muži ve společnosti. A proč alkohol – a nově i kratom – pořád neumíme vnímat jako skutečný problém, dokud nezačne ničit vztahy, zdraví nebo nás samotné.

Povídáme si o typickém klientovi sanatoria – o lidech, kteří jsou navenek úspěšní, ale uvnitř vyčerpaní. O manažerech, lékařích, učitelích, kteří na sebe berou obrovský tlak a alkohol jim pomáhá „to ještě chvíli vydržet“. A taky o tom, co se s člověkem stane, když se ze závislosti dostane – že se znovu ozve intuice. A že najednou začne být slyšet.