Antonín Kratochvíl: Děti na fotce jsou potomci vrahů. Ani ony ale nepřežily

Rozhovor Petra Viziny s fotografem Antonínem Kratochvílem o nočních můrách, hněvu uprchlíka i aféře, při které se ho nikdo z kolegů nezastal. Fotí zásadně zblízka a stává se tak součástí děje. Výstava nazvaná Fotoeseje v Galerii hlavního města Prahy přibližuje Kratochvílovu práci ve válkách a konfliktech v Afghánistánu, Bosně, na Filipínách, Haiti, v Iráku, ve Rwandě nebo v Zairu. Není to pouhý součet tragédií, neštěstí a soužení. Kratochvíl je svědkem, který dává hlas každému z těch, které fotografuje. Ať jde o děti žijící v kanálech mongolského Ulánbátaru, válečné sirotky, jejichž rodiče patřili k viníkům genocidy ve Rwandě, anebo na fotografiích sledujeme otce, kterému právě zahynul syn, když narazil autem do neosvětleného konvoje americké armády.