25|10|19| Klára Helánová | Život v bublině aneb o poslání církve

Většina z nás si vytvořila okolo sebe bezpečný prostor, kde nám je dobře. Máme kolem sebe přátele, kteří zapadají do našeho pohledu na svět, jaký chceme žít.

Jaké to je, když se ocitneme mimo svoji bublinu, kterou jsme si vytvořili?

Jak si věřící člověk má poradit s tím, co po něm Bůh chce - se základním poselstvím, které Ježíš hlásá?

A jak s tím vším souvisí Bilbo a Společenstvo Prstenu?

Mt. 16, 13 - 19

Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“

Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“

Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“

Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“

Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.

A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“